Článek
Ještě před pár měsíci bych neřekla, že se někdy ocitnu v takové situaci. Brali jsme s partnerem dohromady přes sto tisíc měsíčně. Dvě výplaty, rozdělené výdaje, dovolené, občas luxusní večeře. Nájem 28 tisíc se nám nezdál přemrštěný, byt v centru měl skvělou atmosféru. Žili jsme si hezky, ale ne rozhazovačně. Zkrátka pohodlně.
Rozchod jsem nečekala
Když mi partner oznámil, že odchází, myslela jsem si, že to zvládnu. Měla jsem přece tu „dobrou práci“, kterou mi každý záviděl. Jenže jakmile jsem se ocitla na všechno sama, realita mi dala pořádnou facku.
Po zaplacení nájmu, energií, jídla, pojištění, telefonu, MHD a dalších běžných nákladů mi začaly zbývat směšné částky. Do toho se rozbila pračka. A pak lednička. A já si poprvé v životě musela říct o pomoc. Rodičům, kamarádce, bance. S nadstandardním příjmem jsem si najednou brala půjčky. A styděla se sama před sebou.
Praha je finančně náročná
A přitom zvenku to pořád vypadá, že si žiju jako královna. Jen málokdo chápe, že v Praze je šedesát čistého ve skutečnosti tak akorát na přežití, když jste na všechno sami. Všechno je tu drahé, náročné. Život rychlý. A samota v tomhle městě umí být drtivá.
Nechci si stěžovat. Ale někdy mě až děsí, jak rychle se může všechno změnit. Ze spokojeného života s partnerem se během pár týdnů stala každodenní finanční peklo. A já si říkám, jak je možné, že tolik vydělávám, a přesto mám problém zaplatit střechu nad hlavou? Asi budu muset jít do nějaké menší garsonky, kde bude nájem daleko nižší. Ale vlastně nevím, jestli se v téhle době dá ještě něco takového najít. Přijde mi, že se doba tak změnila, že se snad na chvíli vrátím k rodičům…
Zdroj: Elena K., Praha
