Článek
Víte, jak se říká, že každá zamilovaná holka věří, že muž kvůli ní opustí svou manželku? Byla jsem taky taková. Jan mi totiž dlouho maloval bulíky na nos - říká se to vlastně tak?
Už dávno jsem mohla být vdaná
Čekala jsem dlouhé tři roky a celou tu dobu jsem odmítala nabídky na rande s mnohem mladšími muži. Kde já už mohla být! Nešlo o to, že je Jan bohatý nebo vážený ve svém oboru, i když to mi také samozřejmě imponovalo. Milovala jsem ho jako člověka.
Chvíle s ním byly tak noblesní, dokázal si povídat zkrátka o všem. Byl sečtělý, měl jasné názory na svět, politiku. Bavilo mě to, cítila jsem se vedle něj dospělá. Když jsem šla na rande s třicátníkem, přeci jen to bylo trochu o něčem jiném. Ženy, které mají podobnou zkušenost, mě jistě pochopí.
Přišla řeč na děti…
Během toho čekání mě však pochopitelně přepadaly myšlenky na dítě. Ve třiceti už by žena obvykle chtěla být alespoň těhotná. Jenže to byl první moment, který Jana vyděsil. Tehdy mě poprvé napadlo, že vlastně od ženy odejít nechce, ačkoliv měl vždy nějaký důvod, proč by potřeboval ještě počkat.
Nakonec jsem využila jedné divoké noci, kdy jsem mu uprostřed milostných hrátek připomněla mou touhu po dítěti a on mi řekl, že jdeme do toho! Ještě tu noc. Jenže ráno si to nepamatoval, předtím jsme dost popíjeli. A když jsem přišla o několik týdnů později s pozitivním těhotenským testem, naše láska neměla dlouhého trvání. Kdo by to řekl, že se to povede hned napoprvé? Teď mám před porodem, Jan mi posílá peníze, poté bude platit alimenty - dost vysoké jako výměna ta moje mlčení před jeho manželkou. V rodném listě také nechce být. Jak naivní jsem byla…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Magdou H.
