Článek
Uvěří mi někdo, když řeknu, že jsem opravdu netušila, co mě čeká? Randili jsme spolu několik let, ale vlastně tak nějak nezávazně. Roman o sobě říkal, že je vytížený podnikatel, který potřebuje svůj prostor a já to respektovala. Měla jsem to totiž dost podobně a volnější vztah mi vyhovoval.
Netušila jsem, že se zamiluju
A tak jsem si držela svůj malý byteček na Praze 4, který jsem milovala a on čas od času přijel. Někdy přespal, někdy spěchal, sex byl vždycky. Nevadilo mi to, nepotřebovala jsem s nikým sdílet své pocity z práce. Chtěla jsem mlčet - a nejlépe zažít tu vášeň, co jsme mezi sebou měli. Jako bychom se snad nemohli ani odlepit a svět v tu chvíli patřil nám.
Roman se nebál mě vzít klidně za svými rodiči a já tak měla pocit, že je vše v nejlepším pořádku. Co by se tak mohlo pokazit? Čekala jsem leda tak žádost o ruku. Na tu ale nikdy dojít nemohlo, protože Roman už ženatý byl. Což jsme pochopitelně nevěděla.
Rodina mu pomáhala
Dozvěděla jsem se to vlastně náhodou, nastoupila jsem do nové práce a po pár týdnech jsme s kolegyní došly k tomu, že je nejlepší kamarádkou manželky mého partnera. To potom, co jsem se chlubila, jakého fešáka doma mám.
Že si chlapi hledají milenky a já jsem jednomu naletěla, to bych ještě zvládla. Ale že mě vydržel tahat za nos několik let i s celou svojí rodinou! Později jsem se dozvěděla, že mu maminka nechce zkrátka do ničeho kecat, a tak prostě toleruje, co si synáček usmyslí. Bylo mu už dávno čtyřicet, měl by mít rozum. Evidentně to ale neudělal poprvé, protože když jsem to šla jeho manželce oznámit, odsekla mi, ať se starám o sebe. Co je to, proboha, za rodinu?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Valerií C.
