Článek
Měla jsem krásný porod, těšila jsem se na něj. Už jako malou mě bavily všechny ty věci kolem - jak roste bříško, co se uvnitř děje, hltala jsem články o zavinování dělohy, bodingu i kojení. Často jsem vtipkovala, že jsem musela v být v minulém životě porodní asistentka. Jenže pak jsem si našla Ondřeje. A jak už to tak bývá, láska je někdy slepá.
Maminko, zkusíme přiložit miminko?
Už na porodním boxu mi došlo, že je tam něco špatně. Když jsem prodýchala kontrakce, které před prasknutím plodové vody ještě ani zdaleka nedosahovaly takové intenzity, která mě čekala, vyštěkl na mě: „Můžeš alespoň nedělat scény, prosím?!“
V tu chvíli jsem si neuvědomovala, co řekl, měla jsem dost starostí sama se sebou. Pak už to šlo velmi rychle. Praskla voda, za půl hodiny byl syn na světě. „Maminko, zkusíme miminko přiložit?“ zeptala se mě porodní asistentka později. „No, to v žádném případě! Partnerka nebude kojit, přineste mu mlíko,“ zařval na ni Ondřej. Nechápala jsem situaci, která tam vznikla, ale neměla jsem vůbec čas to řešit. Tak jsem jen kývala.
Co to mělo znamenat?
Hned jak jsem se dostala na pokoj, utrhla jsem se na Ondřeje, co to mělo znamenat, že naše dítě přece nepotřebuje umělé mléko. Už v těhotenství jsem musela používat vložky do podprsenky, takže dle očekávání jsem měla mléka více než dost - nebo jsem v to alespoň doufala. Odpověď Ondřeje mi vyrazila dech.
„Už když si byla těhotná, jsem se musel koukat na to, jak máš věčně trička mokrý, něco ti z těch prsou teče. Je to nechutný. Jestli chceš, abych s tebou ještě někdy něco měl, tohle skončí, zlatá flaška,“ začal a já jsem nevěřila svým vlastním uším. Udělala jsem to, bála jsem se, že o něj přijdu a skončíme se synem sami. Nemám peníze, abych nás uživila. Ale o po čtyřech měsících mě mrzí, že jsem tehdy nebojovala za možnost nakojit své dítě… Všem kolem jsem tvrdila, že to zkrátka nešlo.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Danou J.
