Článek
Pamatuju si Velikonoce u babičky na vesnici. Museli jsme vstávat brzo, barvila se vajíčka. Pak jsme chodili hodovat po sousedech, dostali spoustu čokolády - a nejlepší byl ten soused, který nám dal alespoň deset korun.
Jako dítě jsem se velmi bála
Jenže postupech času člověk zjistí, že není normální schovávat se pod postelí a bát se, že vás najde přiopilý soused, který se na vás vyřádí v rámci tradice a naseká vám pěkných pár ran pomlázkou. Opravdu to někomu přijde vtipné, nechat mlátit dceru pomlázkou a tvářit se, že je to dobré pro její zdraví?
K čemu je vůbec dobré na jeden den stanovit, že muži mají možnost vztáhnout ruku na ženu? Proč tohle vůbec držíme, proč je normální se opíjet? Tohle už zkrátka nedodržuje nikdo, komu slouží zdravý rozum.
Moje dcera Velikonoce nepozná
Zařekla jsem se, že moje dcera nebude mít z Velikonoc žádné trauma. Hodovat nechodíme, raději někam odjedeme na pár dní volna a užíváme si jeden druhého. Já konečně po letech nemám stres ze zvonku, a všechno je tak, jak má být.
Mimochodem, také vám maminka pouštěla do pokoje spolužáky, když náhodou dorazili ještě předtím, než jste vstali? Protože kdyby vás seřezali ve škole, dostanou dvojku z chování, že to ale udělali na Velikonoce, šup, tady máte vajíčko. Neskutečný.
