Článek
Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale nebyli jsme zvyklí komunikovat. Často to tak končilo hádkou, výčitkami. Brzy mě to začalo unavovat, neměla jsem na další rozhovory sílu. A tak to došlo do chvíle, kdy dceři byly dva roky a já si uvědomila, že za tu dobu jsme se nemilovali ani jednou. Zkrátka mě to nenapadlo.
Nevěděla jsem, že to řeší jinak
Celou tu dobu jsem si myslela, že na mě Martin čeká. Až se vzpamatuju z porodu, který byl náročný. Až znovu přijmu své tělo, které se od té doby významně změnilo. Až mi bude zase dobře v tom, jak žiju teď. Jenže Jakub nečekal, našel si milenku. Prý už měsíc po porodu. A já nic nepoznala.
Často totiž býval pryč, měl náročnou práci. Nevšimla jsem si ničeho. Možná, že jak mě to ani nenapadlo, nevnímala jsem náznaky, které mě mohly dovést k tomu, že ke mně není upřímný. Všechno se zdálo jako zlý sen.
Bojím se, co bude dál
Jakub pořád říká, že od nás odcházet nechce, ale nevydrží tak dlouho bez milování. Ale odpustím mu to? Sama nevím. Nechci brát dceři tátu, ale říkám si, jaký respekt má ke mě jako k partnerce, když už je to teď takhle.
Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budeme řešit. Ale musím říct, že stále nemám ani pomyšlení na jakoukoliv romantiku. Zkrátka jako by pro mě jako muž přestal existovat, cítím se jen jako matka. Nic víc. Moje ženská stránka je v úplném útlumu. Sama vidím, že jsem se o sebe přestala starat, už nechodím na nehty, mám pořád pár kilo navíc. U kadeřnice jsem nebyla ani nepamatuju. Nějak se sama k sobě neumím vrátit. A Jakub mi ani neumí slíbit, že se svojí milenkou přeruší kontakt…
Zdroj: Tereza I., Opava
