Článek
Krize přišla nenápadně. Manžel Adam byl dlouho pracovně pryč a Martina měla pocit, že zůstává na všechno sama. Hodně se tehdy hádali. Právě v té době jí byl oporou jeho bratr, protože žili ve stejném paneláku. Aleš tak často zašel na skleničku něčeho dobrého. „Povídali jsme si, smáli se a já měla pocit, že mě někdo konečně slyší,“ popisuje.
Z přátelství se postupně stalo něco víc. Sama dnes přiznává, že si dlouho nechtěla připustit, že překračuje hranici, kterou už nejde vzít zpět. „Říkala jsem si, že je to jen chvilková slabost. Jenže některé věci nejdou vrátit a já s tím teď musím žít.“
Štěstí i strach
Když zjistila, že je těhotná, přišla radost i panika zároveň. Chvíli přemýšlela, jestli se má ke všemu přiznat, bylo jasné, že dítě je Aleše. Byla to jedna noc, s Adamem se to nedařilo celé měsíce. A i proto pak přišel nečekaný plán. Oba bratři jsou totiž jednovaječná dvojčata a Martina doufá, že podobná genetika zabrání tomu, aby někdo začal pochybovat. „Možná je to naivní, ale pořád si říkám, že jejich DNA je tak podobná, že se nic nepozná,“ přiznává otevřeně."Alešovi jsem nic neřekla. Bylo to jen jednou, proč bych měla?"
Ale nejtěžší jsou společné chvíle, kdy sedí všichni pohromadě. „Můj muž mluví o budoucnosti a já mám pocit, že každé jeho slovo bolí víc než předchozí. V hlavě mi běží otázka, jestli mám právo mlčet.“
Život s tajemstvím
Jenže v sázce je mnohem víc než černé svědomí. Martina moc dobře ví, že takové tajemství by rozbilo nejen její manželství, ale zničilo by rodinu mužům, kteří vždycky stáli při sobě. „Nikdy jsem se s Alešem nebavila o tom, proč k tomu došlo. Jako by se to po té osudné noci stalo našim tajemstvím, které nikdo nechce říct nahlas,“ vysvětluje.
Adam se na miminko těší a nepochybuje, že je čekají šťastné rodinné chvíle. A možná ano. Dokud někdo neřekne, jak to kdysi všechno bylo doopravdy.
Zdroj: rozhovor s hlavní aktérkou Martinou O., Praha
