Článek
Byl o dvacet let starší než já, ale podle jejích slov elegán se srdcem na pravém místě a kontem, které bych rozhodně chtěla vidět. Ne, že bych hledala sponzora, ale po sérii randíček s věčnými kluky bez ambicí jsem si říkala, že proč ne?
Mluvil jen o sobě
Sešli jsme se v luxusní restauraci, kam bych sama nikdy nešla. Číšník nás vítal jménem, on se posadil, jako by mu ten podnik patřil, a objednal víno, aniž by se mě zeptal, co piju. Usmívala jsem se, ale už v tu chvíli jsem cítila, že to bude zajímavý večer. Alespoň na začátku.
Začal totiž monolog. O firmách, nemovitostech, golfových turnajích, o tom, jaké vozy má v garáži. Sem tam mě oslovil kočičko nebo zlato a občas mi podal ruku přes stůl, jako by mě chtěl vlastnit. Já se smála ze slušnosti, ale v duchu jsem počítala minuty.
Nezeptal se mě téměř na nic. Jen jednou pronesl: „A co ty, co vlastně děláš, když zrovna nejíš nebo nespíš?“ A smála se tomu, jako by můj život oproti jeho byla úplná nuda. A já se začala cítit, jako že za nic nestojím. A nemám mu o sobě vlastně co říct.
Pořád jen peníze
Pak přišla chvíle, kdy vytáhl telefon, a místo společného povídání mi začal ukazovat fotky interiérů svých domů. Vysvětloval mi, co stála kuchyň, jak dlouho hledal správný italský mramor a že jeho ložnice má výhled na golfové hřiště. A že bych se tam určitě vyspala jako princezna.
Neurazil mě, nechoval se vyloženě špatně. Jen něco prostě chybělo. Upřímnost, zájem, lidskost. Měla jsem pocit, že sedím u stolu na prezentaci o investicích, ne s mužem na romantické schůzce. A i když jsem si původně říkala, že takový život by mohl být pohodlný, v tu chvíli mi došlo, že bych za to zaplatila vlastní svobodou. A nejspíš i hlasem.
Odmítla jsem druhé rande. Přestože mi ještě ten večer přišla zpráva: „Byla jsi rozkošná. Snad se brzy uvidíme. Posílám ti fotku našeho letního sídla. Líbilo by se ti?“
Nelíbilo. Protože někdy si člověk uvědomí, že klid, porozumění a smích u obyčejné večeře je mnohem cennější než výhled na bazén z ložnice. Ani jsem se raději neodvážila za celý večer zeptat, proč když je tak úžasný milionář, je ve svém věku pořád sám. A raději to snad ani vědět nechci.
Zdroj: Bára H., Praha
