Článek
Chtěla jsem si prostě naposledy užít večer jako „já“, protože za týden už jsem měla být paní N. Chvíli to přesně tak vypadalo. Smály jsme se, vzpomínaly na naše trapasy, na první lásky, na to, jak jsem brečela u každého vztahu, který nevydržel ani tři měsíce. A pak jedna z holek, ta, u které bych to čekala asi úplně nejméně, vytáhla obálku.
„Tohle je dárek ode mě,“ řekla. A usmála se způsobem, který mi připadal zvláštní.
Otevřela jsem obálku
Uvnitř byl papír. A na něm seznam. Datum, jméno, krátký popis. Podle prvního řádku jsem si ještě myslela, že jde o vtip. Podle druhého už ne.
Byl to výčet nevěr mého snoubence. Nejedna. Ne dvě. Ale osm. Osm žen za poslední dva roky. A u některých dokonce poznámka: „Trvalo několik měsíců.“
Svět se se mnou zatočil. Nevěděla jsem, jestli mám brečet, nebo se smát. Všechno ve mně křičelo, že tohle nemůže být pravda. A ona mi jen tiše řekla: „Vím to. Některé ty ženy znám. Jedna z nich mi to řekla, protože nevěděla, že jste zasnoubení.“
Rozlučka mi zlomila srdce
Byl to moment, který mi rozerval srdce. Část mě v duchu prosila, ať je to omyl. Ať je to pomsta. Ať je to cokoliv jiného než realita. Jenže ostatní holky mlčely. A v tom tichu jsem pochopila, že nikdo není překvapený. Jen já. Ale proč mi to dává teď? Proč mě nechala uspořádat rozlučku? Aby mě takhle ponížila? Začala jsem vůči Sandře, která mi obálku předala, cítit šílený vztek.
Ten večer skončil dřív, než začal. Zalezla jsem do koupelny, zamkla se a seděla tam na zemi, dokud ten knedlík v krku nezmizel. Měla jsem za týden říct ano muži, který mi lhal víc, než jsem si uměla představit.
Druhý den jsem mu vrátila prsten. A neřekla jsem jediné slovo. Nepotřebovala jsem vysvětlení. Všechno jsem viděla černé na bílém a obálku jsem mu předala. Zblednul a do hodiny si sbalil. Rodina zrušení svatby pochopila, všem jsem řekla, co se stalo. A víte co? Dnes si říkám, že to byla moje nejlepší rozlučka se svobodou. Protože jsem se rozloučila s někým, s kým bych nikdy šťastná nebyla. A to je možná ten největší dar, jaký jsem mohla dostat.
Zdroj: Andrea Ch., Olomouc
