Článek
Našla jsem ke koupi skvělý dům, bylo to jako sen. Byl kousek za Prahou, a od chvíle, co jsem ho viděla na internetu, se mi o něm dvakrát zdálo. Jako by to byl snad osud. Jenže ten měl několik úskalí.
Chyběly mi peníze
Já jsem prostě neměla naspořeno 20 % hodnoty té nemovitosti, protože za Prahou to není zrovna levné. A tak mě napadlo, že se zeptám svého otce, který vlastnil starý dům v lukrativní čtvrti. Bylo tak jasné, že má vysokou hodnotu a pro banku to bude řešením, aby mi půjčila celou částku. A vlastně i pro mě.
Jenže, když jsem se na to táty zeptala, tak ten o tom nechtěl ani slyšet. To bylo přitom vcelku úsměvné, protože by ho to přeci nestálo ani korunu! Proč to nechce udělat, proč s tím tolik otálí? Proč nechce pomoct své jediné dceři? Neuměla jsem to pochopit a přišlo mi to jako zrada.
Vrátila jsem mu to i s úroky
Ještě ten rok si táta zlomil nohu a potřeboval, aby se o něj někdo staral. A víte co? Taky jsem nejela. Když on nepomohl mně, proč já bych měla pomáhat jemu? Mě by to stálo spoustu dní v práci, kdy bych si musela vzít volno, jeho by to tehdy nestálo nic.
Nechápu, že rodiče nepomohou svým dětem, když zkrátka mohou…
