Článek
Vydělávám víc než většina lidí v mém okolí. Přes 120 tisíc měsíčně. Jenže realita? Každý měsíc žongluju s termíny splátek, kreditky mám vyčerpané, leasing na auto, hypotéka, spotřebitelský úvěr a pár menších půjček, o kterých už ani nechci mluvit. A i když přijdou peníze, většina zmizí dřív, než se stihnu nadechnout.
Můj život je pozlátko
Na venek to vypadá, že si žiju jako král. Hezké auto, pěkný byt, značka na oblečení. Ale nikdo už neví, že jsem si to všechno koupil v domnění, že když vydělávám dost, zvládnu všechno splácet. Jenže pak se zvedly úroky, rozbilo se auto, přišla nemoc v rodině a můj život se začal hroutit.
Stydím se. Proto o tom nemluvím. Radši předstírám, že je všechno v pohodě. Ale není. Každý den usínám s obavami, jestli tohle kolo ještě utáhnu. A vím, že dřív nebo později budu muset přestat hrát tuhle hru na to, že mám vše pod kontrolou.
Chtěl jsem, aby to všichni viděli
Peníze jsou fajn. Ale když jimi jen zalepujete díry, nikdy nebudou stačit. A závist ostatních? Ta bolí dvojnásob, když víte, že žijete ve lži.
Jenže já jsem vyrostl v nedostatku. Chtěl jsem, aby všichni viděli, že se mám dobře. Že umím vydělat peníze, že se mi daří. Vždycky jsem obdivoval lidi, kteří měli všechno, na co si ukázali. A najednou jsem mezi těmi, kteří jen předstírají, že žijí nějaký sen. Nevím, jak z toho teď vystoupit. Přiznat, že jsem si celou dobu vymýšlel?
Zdroj: Roman I., Praha
