Článek
Dřív jsem měla mzdu kolem 23 tisíc. A stačilo mi to. Bydleli jsme s Kubou v Praze, měli jsme občas na dovolenou, někdy jsme si zašli na večeři. To už je ale pár let zpátky.
Přestal mi dávat peníze na jídlo
Pak jsem začala podnikat, a ačkoliv první roky nebyly vůbec dobré, nakonec jsem se dostala na výdělek kolem 100 tisíc měsíčně. Kuba tou dobou povýšil a vydělával kolem 40 tisíc. Chtěla jsem si tou dobou dopřát hezčí byt, jenže on neměl na to, abychom platili vyšší nájem. Tak jsme se dohodli, že z 22 tisíc zaplatím 15 tisíc já, on zbylých 7 tisíc. Jenže tímhle to jen začalo.
Časem přestal nakupovat drogerii, jídlo. Výlety jsem financovala já, dovolené pro oba také. Chtěla jsem jezdit na místa, o kterých jsem vždy snila. Ale on na to neměl. A já ho chtěla po své boku. Později už se z toho stal standard. Když jsme někam jeli, vše jsem hledala, zařizovala i platila já.
Jsem opravdu nespravedlivá?
Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale vždy argumentoval tím, že vydělávám víc, že on nemá. Přitom se mu nedařilo špatně, ale vzal si vysoký leasing na auto. Zbývalo mu měsíčně pár tisíc. Kupovala jsem mu oblečení, boty, hodinky, parfémy, kosmetiku. Chtěla jsem, aby se měl dobře. Nechtěla jsem si nechávat peníze pro sebe.
Jenže teď jsem v situaci, že už mě to prostě nebaví. Jak mu mám vysvětlit, že chvíli to člověk může táhnout sám, teď už by měl ale přiložit ruku k dílu? Rozmazlila jsem ho tolik, že si za to můžu sama? A nemá pravdu, že je nefér, abych já si vydělávala dvojnásobek a vše jsme platili na půl?
