Je seriál Prasátko Peppa feministický?

Česká televize už léta vysílá jeden z nejoblíbenějších animovaných dětských seriálů Prasátko Peppa. Děti je sledují na Déčku každý všední den ráno a pak znovu při repríze všech dílů v sobotu. Od druhého srpnové týdne začne vysílat již sedmou sérii, jejíž úvodní díly byly prvně odvysílány v roce 2021.

Podobně jako je Prasátko Peppa populární v Česku, je oblíbené i v dalších asi 180 zemích celého světa. A seriál, který britské filmové studio Astley Baker Davies začalo vysílat v roce 2004, zdaleka nekončí. Stále vznikají nové díly a jen občas je třeba vyměnit dabéry, a tak Peppu v angličtině momentálně mluví už čtvrtá dívka. A kolem úspěšného seriálu pro předškolní děti vznikl samozřejmě i ohromný byznys, který prodává zpodobnění prasátek na různém zboží, nebo třeba velké zábavní parky v Anglii, v Itálii, v Německu, v USA či v Číně.

Kromě mimořádné popularity, kterou má seriál u dětí i jejich rodičů, se Prasátko Peppa setkává i s kritikou. Ta nejmírnější se snesla na seriál ze strany amerických rodičů. Do americké angličtiny byly dabovány jen první díly, a tak malí Američané oblíbenou pohádku sledují v originální verzi. Američtí rodiče si tak stěžovali Efekt Prasátka Peppy, kdy jejich děti mluví s britským přízvukem a používají britské výrazy. Jeden čas proto dokonce začali na sítích používat hashtag #PeppaEffect.

V Číně bylo roztomilé růžové prasátko tak populární, že kolem něj mezi mladými lidmi vznikla dokonce celá „gangsterská“ subkultura a motiv prasátka byl digitálně zmanipulován a doplněn obsahem pro dospělé. Kvůli šíření nevhodných memů pak byl veškerý obsah pak byl stažen ze sítě TikTok. Velká popularita ale pokračuje, což dokazuje i úspěch filmu natočeného jen pro Čínu s názvem Peppa Pig slaví nový čínský rok. Už jen upoutávka na něj nasbírala miliardu zhlédnutí.

Další kritika se na seriál snesla kvůli některým detailům v jednotlivých dílech. Týkaly se například absence bezpečnostních pásů nebo cyklistických helem během cestování autem či na kole. Díl Pan Štíhlonožka zase pobouřil Australany, jelikož podle nich nabádal ke kamarádství s pavouky, což je zrovna v jejich zemi nežádoucí. Vysílání kritizovaného dílu nakonec televize ABC skutečně stáhla.

Lehčí ráz měla kritika, kterou přinesl britský list British Medica Journal. Autor ve svém vánočním sloupku vyjádřil obavy o budoucnost britské primární péče a zmínil nerealistická očekávání, která mohou pacienti mít od svých lékařů. Důvodem byl fakt, že Doktor Medvěd, který se stará o prasečí rodinku, navštěvuje pacienty doma mimo svou pracovní dobu, a to hned jakmile ho pacienti kontaktují kvůli většinou triviálním chorobám. Také s léky tento praktik podle vánočního sloupku nakládá příliš volně a neuváženě.

Loni pak vyvolalo pobouření u části společnosti to, že v jedné z epizod nazvané Rodiny má Peppina kamarádka dvě maminky - lední medvědice. Stejnopohlavní pár se tam objevil po 18 letech a jeho zařazení bylo podpořeno peticí. Tato skutečnost ale pobouřila některé konzervativce. V Itálii se ozvala strana Bratři Itálie a žádala, aby italská státní televize Rai díl neodvysílala. Ve stejném roce pak strana v koalici s dalšími pravicovými hnutími zvítězila ve volbách a získala křeslo premiéra.

A poslední obava, že by Prasátko Peppa mohlo být pro děti nebezpečné, souvisí s hoaxem z roku 2018. Ten tvrdil, že děti jsou na seriálu závislé a učí se od postav některým negativním vlastnostem, což prý nakonec vyústí v autismus. Pravdivé takové tvrzení bylo přibližně stejně jako to, které přisuzuje vznik stejné poruchy povinnému dětskému očkování.

Před deseti lety ale konzervativní komentátor australského listu The Daily Telegraph Piers Akerman vyjádřil obavy, že Prasátko Peppa prosazuje feministickou ideologii a má k některým socialistickým stranám blíže než k předškolním dětem. Na nečekané obvinění dětských postav reagoval sloupkař Alex McClintock vtipně ironickým textem otištěným v The Guardian. Dal v něm Akermanovi za pravdu a vypočítával další situace, ve kterých se ukazuje, že Prasátko Peppa je ve skutečnosti ještě mnohem nebezpečnější. „Neustále se tam objevují odkazy na cyklistiku (s naznačenými cyklostezkami) a další ekologická témata, ale žádná zmínka o tom, na co by australské děti měly být skutečně hrdé – těžbu uhlí a uranu. Pak je tu ta záležitost ‚divné feministické linie‘ – že muži a ženy jsou si rovni a mohou být dokonce přátelé. A co víc, matka paní Prasátková má dokonce práci,“ napsal McClintock.

Že je Prasátko Peppa feministické, ale tvrdí i někteří jeho zastánci. Kupříkladu Miki Capplanová to tvrdí na svém blogu. „Peppa je ze své podstaty feministická postava. Nebere nic, je rozený vůdce, stojí si za svým a nebere věci osobně, “ píše. Feminismus podle ní v seriálu zastupuje i maminka, paní Prasátková. „Je jasnou šéfkou rodiny, páteří, která to všechno drží pohromadě a zároveň má práci z domova a je dobrovolnou hasičkou (ve skutečnosti celý sbor dobrovolných hasičů tvoří ženy!). Maminka Prasátková umí a zvládne udělat cokoliv. Má vyvážený pracovní a domácí život jako profík. Také se nebojí ozvat proti misogynním kecům,“ popisuje.

Další skvělou postavou a příkladem silné ženy je podle ní paní Králíková. „Zatímco někteří mohou její bezdětnou existenci vnímat jako jakési potvrzení, že pracující ženy jako ona nemohou být úspěšné a zároveň vychovávat rodinu, mohla by být vnímána také jako postava, která se pevně hlásí k tomu, že nemá děti. Možná nechtěla děti? Slečna Králíková by mohla být tím šťastně bezdětným ženským vzorem,“ vysvětluje Capplanová, co jí na postavě imponuje.

A poslední pozitivní zmínka patří panu Čuníkovi, který je zobrazen jako nemotora a poněkud pohodlný muž. „Pan Čuník byl vychován v misogynních dobách a chce se změnit. Nepovažuje moc své ženy za ohrožující, neříká své nezávislé, silné holčičce, aby byla dívčí, a nevnucuje v domě genderové stereotypy,“ domnívá se Capplanová.

Právě pana Čuníka se týkají výtky největších kritiků seriálu. Obézní nešika, který zkazí, na co sáhne, a ze svých nezdarů se nikdy nedokáže poučit, je ale jen o něco málo víc „trouba“, než další otcové v jednotlivých epizodách. „Jsem zastáncem toho, aby mé děti měly zdravé ženské vzory, ale po letech podprahového bombardování ze strany prasečí rodiny je stěží překvapivé, že na svého otce a jemu podobné pohlížejí jako na plemeno milých hrubiánů, které je třeba zesměšňovat a litovat,“ psal už v roce 2015 novinář, spisovatel a filmař Robert Hardman. Je to podle něj stejné jako se zobrazením dalších otců hlupáků, jako jsou Fred Flintstone či Homer Simpson. „Ale s Peppou jsou děti indoktrinovány, když jsou ještě v plenkách,“ myslí si Hardman a upozorňuje, že Peppinu frázi „hlupáčku tati“ mu prý často a zcela bezelstně vmetou do tváře všechny tři jeho děti.

Ač je seriál Prasátko Peppa vnímán různě, je po celých osmnáct let fenoménem. Není divu, že mnoho lidí má potřebu říct k němu své. Některá kritická vyjádření na adresu růžových prasátek jsou bizarní, jiná stojí za pozornost. Zejména to, které se týká pana Čuníka, je nepochybně relevantní. Konzervativnější část společnosti, kterou děsí současná „přecitlivělost“ mladších generací na stereotypy v jazyce i umění, by ale příběh pana Čuníka mohl ponouknout také k zamyšlení, sebereflexi a rozvoji empatie vůči druhým. A uvědomit si, že na tom, jak druhé popisujeme nebo zobrazujeme, záleží.