Článek
Bojuji s touto nemocí, která ovlivňuje můj každodenní život. Tento článek je pokračováním mého prvního příběhu, kde jsem sdílel svou diagnózu a první kroky na cestě k léčbě.
Syndrom vyhoření aneb pád z vrcholu
Po období hypománie, kdy se mi zdálo, že zvládám vše, co mi život přinese, přišel prudký pád. Začátkem roku 2024 jsem zažil syndrom vyhoření, který mě doslova paralyzoval. Byl jsem nucen být několik měsíců na pracovní neschopnosti, protože jsem nebyl schopen fungovat ani v osobním, ani v profesním životě.
Syndrom vyhoření není jen obyčejná únava. Je to stav extrémního fyzického a emočního vyčerpání, který často vede k depresi a úzkosti. V mém případě to bylo kombinací dlouhodobého stresu v práci a nedostatku odpočinku. Přestal jsem se starat o své základní potřeby, jako je spánek a vyvážená strava, a věnoval jsem veškerou energii práci, až jsem nakonec vyhořel.
K vyhoření prý mají lidé s bipolární poruchou velké sklony a není to nic neobvyklého. V mánii prostě jedete na 110 % a dřív nebo později vás to dožene, protože jste si toho nabrali prostě moc. Toto se mi stalo snad v každém zaměstnání, jen to nikdy nemělo až takový spád, jako při mé poslední zkušenosti. Více jsem se o tom rozepsal v tomto článku.
Strach z relapsu aneb stín nad mojí hlavou
Když se mi podařilo dostat se z nejhoršího, začal mě pronásledovat strach z relapsu. Bipolární porucha je nemoc, která se vyznačuje střídáním manických a depresivních epizod. Tento cyklus může být velmi vyčerpávající a stresující, protože nikdy nevím, kdy přijde další epizoda.
Strach z relapsu se stal součástí mého každodenního života. Každý náznak změny nálady nebo energie ve mně vyvolává obavy, že se nemoc vrací. Tento strach mě někdy paralyzuje a zabraňuje mi v plném prožití každodenních radostí. Je to jako žít s neustálým stínem nad hlavou, který mi brání být skutečně šťastný.
Jak se vyrovnávám se strachem z relapsu
- Medikace: Největší oporou v boji proti strachu z relapsu je pro mě správná medikace. Medikace mi pomáhá udržovat stabilní náladu a předcházet extrémním výkyvům.
- Sebepéče a relaxace: Naučil jsem se věnovat více času sobě a svým potřebám. Pravidelně si dopřávám odpočinek, věnuji se koníčkům a aktivitám, které mě těší a uklidňují.
- Podpora blízkých: Mám štěstí, že mám kolem sebe lidi, kteří mě podporují a rozumí mé situaci. Moje přítelkyně, rodina a několik blízkých přátel jsou pro mě velkou oporou. Když se cítím nejistě, nebojím se jim svěřit a požádat o pomoc.
- Učení se rozpoznat varovné signály: Snažím se být vnímavý k signálům svého těla a mysli. Když začínám cítit příznaky přicházející epizody, snažím se zavčas reagovat a podniknout kroky, které mi pomohou situaci zvládnout.
- Stanovení hranic: Naučil jsem se stanovovat si hranice a říkat ne, když cítím, že mě něco přetěžuje. Dříve jsem měl tendenci přebírat na sebe více, než jsem zvládl, což vedlo k vyhoření. Nyní se snažím udržovat zdravou rovnováhu mezi prací a odpočinkem.
Jedním z nejdůležitějších kroků na cestě k uzdravení je nezůstat sám. Sdílení svého příběhu a pocitů s ostatními, kteří procházejí podobnými problémy, může být velmi léčivé.
Plánuji také více zapojit do aktivit a srazů, kde se mohu setkat s lidmi, kteří mají podobné zkušenosti. Společné sdílení a vzájemná podpora jsou klíčové pro zvládání každodenních výzev spojených s bipolární poruchou.
Můj boj s bipolární poruchou a syndromem vyhoření není jednoduchý, ale s každým dnem se učím lépe zvládat své emoce a starat se o své duševní zdraví. Strach z relapsu je stále přítomen, ale díky podpoře blízkých a vlastní péči se s ním učím žít a nepodléhat mu.
Pokud procházíte podobnými problémy, chci vás povzbudit, abyste vyhledali pomoc a podporu. Nezůstávejte sami se svými obavami a pocity. Sdílení a hledání pomoci jsou prvními kroky na cestě k uzdravení. Děkuji, že jste dočetli až sem, a těším se na vaše komentáře a příběhy. Společně můžeme vytvořit komunitu, která si vzájemně pomáhá a podporuje se.
Pro více článků navštivte můj web Život na hraně nebo sledujte facebookovou stránku.
