Článek
O normálních dnech asi není třeba se rozepisovat, jsou běžné jako u každého zdravého člověka. Nenormální dny, minimálně u mě, nejsou nic neobvyklého. Rád bych nejprve uvedl na pravou míru, že ikdyž pravidelně užívám medikaci, tak to není záruka úplného vymizené symptomů mé nemoci. Medikace pomáhá především před extrémními výkyvy, nikoliv před, jak já říkám, běžným „zhoupnutím“ a nebo následky nějakého spouštěče.
Když pominu, že se snažím každý den dodržovat stejný režim a zvyky, o čemž jsem se rozepsal v tomto článku, tak i přes to bez zjevné příčiny výkyvy mám. Někdy to může být mírně nadnesená nálada, jindy zase něco jako záchvaty vzteku, kdy mám chuť něco zničit.
V prvním případě mívám často něco jako obsesivní chování, které je většinou spojeno s nakupováním nebo jídlem a asi to není nic, co by mému okolí nebo snad mě nějak ničilo život. V druhém případě to je o poznání horší, protože to odnesou zejména mí blízcí. Svou zlost si totiž vylívám na nich. Když se do tohoto stavu dostanu, tak mě irituje i sebemenší hloupost, dotaz na něco, prostě cokoliv. Je to dost nepříjemný stav, protože si většinou uvědomím, jak jsem se choval, až když je pozdě. Vyznačuje se to dost arogantním chováním, kdy mě obtěžuje mé vlastní bytí a projevuji se velice nepříjemným a vulgárním chováním. Jakmile mě to přejde a uvědomím si, jak jsem se choval, už neseberu odvahu na omluvu a pouze cítím za své jednání velký stud. Většinou to uzavírám s tím, že jsem se opět neuhlídal.
Druhou variantou jsou stavy se zjevným spouštěčem, který ale ještě neumím úplně dobře zavčas zachytit. U mě osobně je největší problém stres. Když se dostanu mírně pod tlak, tak začínám být vulgární a nevhodně vtipkuji s přesvědčením, že je to samozřejmě hrozně zábavné. Není. Dále jsem poměrně hodně roztržitý a mám problém se soustředěním. Zároveň není neobvyklé, že mi padají z rukou věci a celkově jsem dost nešikovný. Mírný tlak ale většinou přežiju bez větších následků, ovšem vyšší stresovou zátěž už snáším o poznání hůře.
V případě vysoké stresové zátěže už na humor nemám ani pomyšlení. Začnu se uzavírat do sebe a nejsem schopen se soustředit. V takových stavech je to dost patová situace, protože nemohu fungovat, ale nemůžu všeho najednou nechat a jít se někam schovat. Toto většinou vede k rozjetí depresivní epizody, ze které se člověk těžko škrábe ven. Mimo psychických projevů má vysoká stresová zátěž i fyzické projevy. V mém případě zažívám podle mě něco podobného panické atace. Nemohu pořádné dýchat a celý se roztřesu, což je při mým fyzickým proporcím opravdu úsměvné, ale je to bohužel tak.
Výše uvedené stavy se nahodile vyskytují v čase. Někdy jsem schopen zažít obě varianty během jednoho týdne, jindy zase mám klid klidně i měsíc. Hodně to souvisí s okolním prostředím a v mém případě hlavně s mým pravidelným režimem, který opravdu nerad měním a už jen malá změna může vést k výkyvu.
Pro více článků navštivte můj web Život na hraně nebo sledujte facebookovou stránku.
