Článek
Kmen Himba žije na severu Namibie a částečně kočuje. Má přibližně 50 tisíc příslušníků, kteří si stále drží své tradice a zvyky. Mnohé z nich jsou přitom pro zbytek světa naprosto nepochopitelné. Jedním z nich je jejich svérázný přístup k hygieně.
Vzhledem k tomu, že kmen žije na poušti, je nejspíš jasné, že vody většinou nemá právě nazbyt. Ke koupání ji tedy nepoužívají. Místo sprchy používají takzvanou kouřovou koupel a jako kosmetika poslouží směs tuku, okrového barviva a drcených částí keře Omuzumba. Ochrání nejen před sluncem, ale také otravným hmyzem.
Protože má tento svépomocí vyrobený krém červenou barvu, o kmeni Himba se často mluví jako o „červeném kmeni“. To je ještě umocněno tím, že místní ženy si jílem obalují copánky, čímž vznikají charakteristické pevné dredy.
Mnohoženství je zde denní chleba
Pozoruhodné je také místní rodinné uspořádání a způsob, jakým se praktikují partnerské vztahy. Jedním z rozšířených mýtů je, že místní muži hostům k obveselení poskytují vlastní manželky. Přestože se to ale často říká, není na tom ani kousek pravdy. Faktem ale je, že mnohoženství zde není ničím neobvyklým.
Největším průkopníkem polygamie je nejstarší náčelník kmene Himba. Úsměvné je, že se mu říká „starý náčelník“, přestože by mu podle dostupných informací mělo být kolem osmatřiceti let. V každém případě požívá velké vážnosti a z toho plynou také mnohé výhody, kterých si může dosyta užívat.
Jeho denní program je opravdu odpočinkový. Většinu času totiž pouze odpočívá ve své chýši a veškerou práci, včetně té těžké a nepříjemné, pro něj vykonává některá z jeho mnoha a mnoha manželek. Soustředit se tak může výhradně na relax a plození dalších potomků.
Náčelník se každý měsíc žení znovu
Kolik má vlastně manželek, je těžké posoudit. Každý měsíc se totiž žení s novými dívkami, které se během speciální slavnosti snaží předvést v tom nejlepším světle a upoutat jeho pozornost. Mohlo by se zdát, že sňatek s mnohdy i o desítky let starším mužem mladé ženy nebude příliš těšit, opak je ale pravdou.
Kmen Himba je totiž velmi chudý, a tak se většina jeho členů v průběhu života setká s hladem. Pokud se ale dívka provdá za náčelníka, má jistotu, že už nikdy nebude trpět nedostatkem.
Během jednoho zásnubního rituálu si ale pokaždé náčelník vybírá maximálně třicet nových děvčat. Víc by podle jeho vlastních slov jeho tělo nezvládlo. Zatímco vybrané dívky se radují, ty odmítnuté jsou většinou zklamané a často v ústraní pláčou. Těžko ovšem říci, jestli jejich situace není spíš výhra. Kromě těžké práce by je totiž čekalo rození dalších a dalších dětí.
Chce mít alespoň 1000 dětí
Sám starý náčelník tvrdí, že počet jeho potomků se v současnosti pohybuje kolem neuvěřitelných osmi stovek. Cítí ale, že s plozením ještě rozhodně není hotový. Rád by totiž dětí měl alespoň tisícovku.
Některým členům kmene se tradiční způsob života již nezamlouvá, a tak odcházejí do měst, kde žijí moderním způsobem života. Pokud tak neučiní sami, minimálně si to přejí pro své děti. Většina z Himbů ale nic měnit nechce.
Jejich zvyklosti jsou z dnešního úhlu pohledu zvláštní a většina z nás by si takový život dobrovolně nevybrala. Vše se ale odehrává v úplně jiném kontextu, než tom našem. Možná, že jim by naopak nevyhovoval způsob, kterým se žije v Evropě. Zkrátka, jak se říká, jiný kraj, jiný mrav.
Zdroje:
