Článek
Postarší dámy na sociálních sítích často vzpomínají na doby, kdy mohly spící miminka nechat v kočárku před obchodem a nemusely se při tom bát, že se stane něco zlého. Za socialismu to tak v Československu skutečně chodilo, na počátku devadesátých let ale přišla událost, která to navždy změnila.
Tehdy bylo 6. září roku 1991 a v Hradci Králové se jistá maminka vypravila na nákup. Na Ulrichově náměstí zaparkovala kočárek se spícím Tadeáškem před lahůdkářstvím a sama vstoupila do prodejny.
V tu dobu se nad tím nikdo nepozastavoval a nevyčítal ženám, že jsou nezodpovědné, pokud něco podobného udělaly. V obchodech obyčejně nebylo příliš mnoho místa, kočárky se dříve vyráběly velmi široké a kromě toho na běžné ulici vůbec nic nehrozilo - alespoň si to všichni mysleli.
Po kočárku nebylo ani stopy
Když ale dotyčná žena zaplatila a vyšla opět ven, kočárek i s jejím synem byl pryč. Začala se po něm shánět, oslovovala kolemjdoucí, ale nikdo o ničem nevěděl. Nakonec kdosi přivolal policii a ta se během pár minut na místo dostavila.
Pátrání v devadesátkách ale fungovalo úplně jinak, než dnes známe z kriminálek. V ulicích nebyly žádné kamery, lidé neměli mobilní telefony a ani neexistovaly sociální sítě, na kterých by bylo možné organizovat dobrovolnické pátrání.
Policistům tak nezbývalo nic jiného, než osobně projít každé zákoutí města, oslovit rozhlas a televizi nebo ochotné spoluobčany, kteří by se do hledání malého chlapce mohli zapojit.
Dlouhé týdny vyšetřování nikam nevedlo
Brzy se po celé zemi začaly objevovat plakáty a letáky, média do nekonečna opakovala hlášení a rodiče Tadeáška dokonce jejich prostřednictvím žádali veřejnost o pomoc. Všechno ale bylo marné. Dlouhých pětadvacet dní totiž po miminku nebyla ani stopa. Jak se rodina ztraceného chlapce musela cítit, si nejde ani představit. Pomalu se tak začínali připravovat na nejhorší.
Nyní se posuneme až do dne 1. října. Tehdy přišla v Chrudimi na matriku mladá maminka s miminkem v náručí. Poté, co úřednici ukázala rodný list, si žena všimla, že v dokumentu je mnoho přeškrtaných a přepsaných částí. To se matrikářce Janě Andrýskové zdálo podezřelé, a tak poslala ženu domů rodný list opravit.
Chlapec byl nalezen díky pozorné úřednici
O něco později se dostavil její manžel s dalším upraveným rodným listem. Tehdy už Andrýskové bylo jasné, že je doklad falešný. Proto muže konfrontovala a on nakonec souhlasil s tím, že přivede svou manželku i s dítětem na policejní stanici. Právě tam také muži zákona přišli na šokující fakt - dítě totiž nepatřilo dotyčnému páru. Jednalo se o pohřešovaného Tadeáška z Hradce Králové.
Pachatelkou únosu byla paní, která se nejprve vydávala za chlapečkovu matku. Šlo o třiadvacetiletou zdravotní sestru, která si tak moc přála dítě, že několik měsíců předstírala těhotenství. Když hrozilo, že se její lež provalí, rozhodla se unést cizí miminko.
Tadeáškovi nijak neubližovala, starala se o něj a snažila se chovat, jako by byl její vlastní. Jeho rodičům tím ale pochopitelně způsobila obrovskou újmu. Ještě toho dne se v každém případě dítě konečně mohlo vrátit domů. Celý incident na něm nezanechal stopy a dnes si na něj jako dospělý muž nevzpomíná. Pro jeho rodiče je to ale celoživotní trauma.
Od té doby Česko už nikdy nebylo stejné
Jak to dopadlo s mladou ženou, která se k zoufalému kroku odhodlala, není veřejně známo. Podle pamětníků se ale z Chrudimi po čase odstěhovala. Rodina malého Tadeáše se s pozornou úřednicí, díky které všechno dobře dopadlo, spřátelila a stýkala se s ní ještě mnoho let poté. O svém otřesném zážitku ale veřejně mluvit nechtějí.
Bizarní kriminální případ znamenal v české společnosti zlom. Od tohoto momentu se rodiče malých dětí ve svých městech cítili mnohem méně bezpečně a velmi dobře si rozmýšlejí, jestli své potomky spustí z očí.
Zdroje:
