Článek
O Marii Terezii víme, že zavedla řadu změn, díky kterým jsme se mohli posunout směrem k moderní společnosti o pořádný kus. Děti jí možná vyčítají povinnou školní docházku, je ale pravda, že se jednalo o velmi revoluční rozhodnutí, které pro řadu lidí znamenalo markantní zlepšení.
Jaká ale byla v soukromí? Panovnice byla v průběhu života šestnáctkrát těhotná, dalo by se tedy očekávat, že musela být milující matkou. A v jistém slova smyslu jí opravdu byla, ačkoliv za jejího života to patrně znamenalo něco úplně jiného, než dnes.

Marie Terezie byla velmi náročná matka a bála se, že není dost dobrá.
Zajímala se o výchovné metody
Její současníci ji popisovali jako něžnou matku. V tehdejším kontextu to ale znamenalo ženu, která se o své děti zodpovědně stará. Rozhodně tím nikdo nemyslel skutečnou něhu, tolerantní výchovu nebo přílišné projevování citů - to by totiž bylo považováno za slabost a přílišné rozmazlování.
Ostatně se sama Marie Terezie několikrát dala slyšet, že své děti hluboce miluje, ale kdyby musela volit mezi jejich štěstím a blahem celého národa, vybrala by si to druhé. Nic jiného jí nejspíš ani nezbývalo, protože jako císařovna musela být především matkou národa.
Na potomky křičela a chtěla po nich nemožné
Historici se nicméně shodují na tom, že jí velmi záleželo na tom, aby byla dobrou matkou. Často trpěla pocitem, že není dobrá dost, byla úzkostná a dokonce se o výchovných postupech radila s nejrůznějšími učenci. Dobrá výchova ale tenkrát spočívala především v nutnosti děti co nejvíce cepovat a kárat, což Marie Terezie činila.
Zatímco v politice uměla vystupovat velmi diplomaticky, v soukromí se jí to dařilo výrazně méně. Velmi snadno se rozčílila, na potomky mnohdy křičela a když ji to popadlo, nebyla s ní vůbec řeč. Kromě toho na ně měla vysoké nároky a často k nim byla možná až příliš upřímná.

Panovnice sestavovala podrobné výchovné plány pro každé ze svých dětí.
Nekojila z malicherných důvodů
Jak vlastně její výchova vypadala v praxi? Ihned po porodu dítě putovalo ke kojné, což mělo několik důvodů. Jeden z nich byl docela povrchní, souvisel totiž s módou. Urozené ženy v té době nosily velmi hluboké dekolty, a proto se doporučovalo co nejdříve kojení ukončit. Věřilo se totiž, že kazí vzhled poprsí.
Další důvod souvisel s intimním životem. Tenkrát se totiž věřilo, že dokud žena kojí, jsou jí hrátky v ložnici přísně zapovězené. Lékaři byli přesvědčení, že látky obsažené v mužském semenu mohou mléko kazit, a tak musely kojící ženy na radovánky zapomenout. O Marii Terezii víme, že byla velmi náruživá. A nejspíš to mohlo být důvodem, proč ihned povolávala kojnou.
Chůvy jí musely podávat hlášení
Kromě kojných o děti pečovaly chůvy a vychovatelé. Panovnice na ně neměla příliš mnoho času, protože pracovala až patnáct hodin denně. Pokud se tak jejím potomkům mělo dostat náležité výchovy a vzdělání, jinak to ani nešlo.
Při spolupráci s těmito pedagogickými pracovníky postupovala Marie Terezie až překvapivě metodicky. Pro každé ze svých dětí připravovala podrobný seznam instrukcí, jak k němu při výchově postupovat. Manuál zohledňoval to, jaké plány s dítětem panovnice měla, jaké byly jeho silné a slabé stránky nebo zvláštní nadání.
Pro každého potomka sepsala manuál
Část pokynů pak byla pro všechny společná. Chůvy tak měly nakázáno nebalit je příliš těsně do plen a nepřekrmovat je kaší. Dále měly dbát na to, aby nebyly umíněné a neměly je příliš rozmazlovat. Když povyrostly, měly je vést ke zdravému životnímu stylu a podporovat je také ve zbožnosti.
Jídelníček jim sestavovala matka. Bylo přesně stanoveno, jak často mají jíst například ryby a kuchaři měli omezovat přísun cukru - zřejmě proto, že sama Marie Terezie po celý život bojovala s nadváhou. Dbalo se také na hygienu, a tak se všechny děti důsledně každý den musely mýt a česat.
Nechyběla pochopitelně ani výuka. Kromě běžných vědomostí šlo například o etiketu, tanec a společenské vystupování. Starší potomky si Marie Terezie často nechávala vozit ke dvoru, aby se seznámili s jeho zvyklosti a lépe se připravili na své budoucí role.
Je tak jisté, že pro Marii Terezii byla budoucnost jejích dětí důležitá. Kdyby ale podobné výchovné metody aplikovala dnes, nejspíš by z potomků vychovala neurotiky, případně až příliš rebelující jedince. Když ale vezmeme v úvahu úroveň vědeckých poznatků, které mohla mít vůbec k dispozici, vychází z toho vlastně ještě dobře.
Zdroje:
Kniha Bulvární historie (Ivona Loutocká)






