Článek
Když se v dnešní době rozhodneme jet na dovolenou, může to být jen otázka minut. Na internetu zkrátka koupíme zájezd, zajistíme letenky nebo se zkrátka někam vydáme autem s vědomím, že ubytování bez problému seženeme na místě. Těšit se můžeme na veškerý komfort, ať už jde o hotelový bazén, soukromou pláž nebo luxusní restaurace.
Před rokem 1989 ale československé léto vypadalo úplně jinak. Žádné last minute, žádné srovnávače zájezdů a už vůbec ne spontánní rozhodnutí sednout do auta a vyrazit do Itálie. Místo toho se jezdilo na Máchovo jezero, Lipno, Slapy nebo do Krkonoš.
Kdo měl štěstí, mohl získat rekreační poukaz od Revolučního odborového hnutí (ROH). Kdo štěstí neměl, popadl stan, skládací stolek, plynový vařič, ešus a zamířil do kempu.
Dovolená za socialismu vypadala jinak, než jsme dnes zvyklí.
Československé moře
Pro obyvatele vnitrozemského Československa představovalo Máchovo jezero něco jako domácí Jadran. Našli jste tam písečné pláže, borovicové lesy, šlapadla, výletní lodě a nekonečné řady chatek. Toto místo si oblíbily tisíce lidí, kteří se tam mnohdy vraceli každé léto.
Z dnešního úhlu pohledu působí komicky, že se lidé těšili na týden u rybníka málem jako na Vánoce. Možností tehdy ale zkrátka nebylo příliš mnoho. Cestování do západních zemí podléhalo devizovým příslibům a řadě administrativních překážek a ani dovolená v socialistických státech nebyla samozřejmostí. Často ji zajišťovaly státní cestovní kanceláře nebo zaměstnavatelé a pro řadu rodin šlo o nedostupný luxus.
Stěhování národů
Na dovolenou mnoho z nás vyráží jen s malým příručním kufrem. Za socialismu ale bylo zcela běžné, že si lidé balili polovinu domácnosti. Do kufru Trabantu nebo „stodvacítky“ putoval stan, spacáky, nafukovací matrace, skládací židle, vařič, tábornické nádobí a samozřejmě také legendární tranzistorové rádio Tesla.
Na střeše auta se mnohdy vyjímala rakev nebo nosič obtěžkaný dalším nákladem. Pohled na přetížený Trabant, jehož zadní náprava se téměř prohýbala, patřil k létu stejně neodmyslitelně jako vůně borovic.
Samostatnou kapitolou bylo jídlo. Dnes si vše bez potíží obstaráte na místě a můžete si vybírat, jestli chcete večeřet pizzu, českou kuchyni nebo veganské pokrmy. V osmdesátých letech se řešilo hlavně to, aby se nic nezkazilo.
Nejslavnějším symbolem československých dovolených se stal řízek mezi dvěma krajíci chleba. Důvod byl jednoduchý, tento „socialistický hamburger“ totiž vydržel cestu autem i několik hodin na pláži.
Vedle něj nechyběla vajíčka natvrdo, okurky, paštiky, konzervy vepřového ve vlastní šťávě nebo tavený sýr. Ledničku totiž v kempu neměl každý a restaurace nebyly ani levné, ani na každém kroku.
Celá pláž poslouchala jednu písničku
Na pláži se zpravidla rozléhal zvuk hned několika rádií současně. Každá rodina měla na dece své vlastní, a tak se z jednoho kouta nesl Karel Gott, z druhého Olympic a ze třetího rozhlas.
Soukromí prakticky neexistovalo, protože deky a lehátka od sebe dělilo sotva pár desítek centimetrů, děti si hrály společně, dospělí se zapojovali do cizích rozhovorů a když někdo otevřel láhev s malinovkou, věděla o tom půlka pláže.
Zní vám to jako horor? Dnes si něco podobného umíme představit jen těžko. Na druhou stranu to s sebou mohlo přinášet také řadu nezapomenutelných zážitků, na které mnoho z nás vzpomíná i po letech.
