Článek
Wolfgang Amadeus Mozart vykazoval velké známky hudebního nadání už od útlého dětství. Že je velmi inteligentní, o tom nemohlo být pochyb. Dvorním skladatelem v Salzburgu se stal teprve v sedmnácti letech a patřil mezi velice plodné autory - napsal totiž více než šest stovek děl. Z těch nejznámějších určitě stojí za to připomenout třeba Figarovu svatbu nebo Kouzelnou flétnu.
Mozart nedokázal odolat sprostým slovům a trpěl tiky.
Poskakoval a mluvil sprostě na veřejnosti
Cit pro hudbu ale tvořil jen jednu z mnoha stránek jeho komplikované osobnosti. Přestože se pohyboval v těch nejvyšších kruzích, jeho současníci si u něj všímali některých zvláštností, nad kterými jim zůstával rozum stát. Skladatel totiž trpěl tiky a neustále měl potřebu sebou všelijak pohybovat. Býval proto viděn, jak poskakuje, točí se dokola nebo podivně tančí.
Kromě toho si velice liboval v neslušných slovech a nadávkách. Používal je, kdy ho napadlo a nehleděl při tom na to, jak moc urození jsou zrovna jeho společníci. Obzvlášť si prý potrpěl na výrazy, které se týkaly, kulantně řečeno, zadní části lidského těla.
Dnes se na základě těchto příznaků odborníci domnívají, že Mozart mohl trpět Tourettovým syndromem. Ten se projevuje nekontrolovatelnou potřebou vyluzovat nejrůznější zvuky, tiky nebo právě vykřikováním vulgarismů. Nemocný si tento svůj stav uvědomuje a samotnému je mu zpravidla nepříjemný, není ale schopen s ním nic dělat. Čím více stresu pociťuje, tím intenzivnější bývají příznaky.
Mozart obtěžoval rodinu neslušnými dopisy
Tyto podivnosti by se ještě daly přejít jako poměrně neškodné zlozvyky, které až na drobné pohoršení nikomu neškodí. Potíž ovšem byla, že tím výčet Mozartových odchylek od normálu zdaleka nekončil.
Skladatel byl totiž známý tím, že vedl velmi čilou korespondenci na mnoho stran a obzvlášť si potrpěl na nemravné, dokonce až obscénní dopisy. Ty adresoval například dámám, které byly objekty jeho milostného zájmu, ale bohužel také svým rodičům a vlastní sestře.
Co tyto dopisy obsahovaly? Popsat to ve slušné společnosti lze jen stěží. Mozart si totiž doslova liboval ve všem, co souviselo s vyměšováním, obzvláště s výkaly. Nejen, že tak psal zmíněné obhroublé vzkazy, ale své blízké neustále oblažoval vtipy, které se týkaly lidského pozadí, exkrementů nebo pouštění větrů. Pohybovat se v jeho blízkosti tak bylo skutečně jen pro silné povahy.
Psychiatrický pacient, nebo hulvát?
Někteří historici dokonce tvrdí, že právě tímto nezvyklým a nepříliš vábným směrem se ubíraly také jeho preference v ložnici. Spolehlivě to sice nelze prokázat, ovšem vzhledem k tomu, že některé z inkriminovaných neslušných textů měly kromě jiného také značně hanbatý kontext, nejspíš by se tomu nikdo nedivil.
Mnozí psychiatři se dopodrobna zabývali otázkou, zda Mozart skutečně trpěl Tourettovým syndromem, nebo byl problém někde jinde. Přestože většina příznaků tomu odpovídá, někteří odborníci upozorňují na jeden detail. Zatímco většina nemocných se za své projevy stydí a snaží se je potlačovat, v případě geniálního skladatele tomu bylo přesně naopak. Dokonce by se dalo říci, že se v obscénnostech přímo vyžíval.
Jednou z možností je proto také to, že byl zkrátka nevychovaný hulvát, který ve světle svého talentu nebere ohledy na své okolí. Pokud by se k tomu přidala ještě nezvyklá úchylka, výsledkem by mohla být podobně problematická osobnost.
Zdroje:
