Článek
Injekce na hubnutí ve skutečnosti není úplně přesný pojem. Přípravky, které se takto označují, toho totiž umí více, a tak by bylo chybou pohlížet na ně pouze jako na způsob, jak si zázračně pomoci k figuře modelky. Není ale příliš překvapivé, že o lécích tohoto typu koluje mezi lidmi mýtů a polopravd.
Nejprve si proto představíme základní fakta. Souhrnný pojem „injekce na hubnutí“ ve skutečnosti představuje skupinu léčiv, která byla původně zamýšlena k léčbě cukrovky. Během doby, kdy je lékaři předepisovali, si ale všimli, že jako vedlejší produkt se u pacientů dostavuje také redukce hmotnosti. Po čase se tak přistoupilo k tomu, že se léky jako Ozempic, Mounjaro nebo v Česku nejčastěji používaná Saxenda začaly využívat také k léčbě obezity.
Hubnutí bez práce se nekoná
Mnoho lidí se domnívá, že obsah injekce způsobuje zázračné mizení přebytečných kilogramů a pacient tak hubne „bez práce“. S realitou ale taková představa nemá nic společného.
Účinnou látkou je v tomto případě takzvaný liraglutid. Ten funguje velmi podobně, jako hormony, které v našem těle zodpovídají za pocit sytosti. Kromě toho ale tato léčiva mají další účinky. Mimo jiné způsobují pomalejší vyprazdňování žaludku a střev, což vede k tomu, že budeme sytí déle.
Co to ale znamená v praxi? Již po prvních několika aplikacích budete mít zkrátka dojem, že nepotřebujete jíst. Ne, že byste už vůbec nepocítili hlad, ale dostaví se ve chvílích, kdy je to pro organismus výhodné. Rozloučit se ale budete moci s takzvaným „vlčím hladem“, který hubnoucí jedince po celém dni ukázkového počítání kalorií obvykle v noci zavede do ledničky na půlnoční svačinku.
Díky injekcím nebudete čelit nočnímu pokušení dopřát si něco nezdravého.
Díky tomu nebude těžké dodržet stanovený redukční jídelníček, ať už vám jej nastaví lékař, trenér nebo to zvládnete sami například s pomocí kalorických tabulek. Podmínkou pro to, aby vám lék skutečně přinesl kýžený benefit, je tak jednoznačně zdravé stravování v přiměřeném množství - pokud se budete i nadále přejídat a stravovat výhradně v rychlém občerstvení, nepomůže vám ani celý kamion „hubnoucích injekcí“.
Odborníci navíc doporučují doplnit zdravou stravu také přiměřeným množstvím pohybu. Pro ty, kdo trpí obezitou, může být například kvůli špatné kondici nebo zátěži kloubů nevhodné pouštět se hned do velkých výkonů. Svižné procházky nebo práce na zahrádce ale obvykle úplně postačí.
Podmínkou preskripce je obezita
Když jsme si nyní vysvětlili, jak antiobezitika, jak se jim správně říká, fungují, povíme si také to, jakým způsobem je možné se k léčbě dostat. Také o tom se totiž vypráví neuvěřitelné množství nesmyslů.
V Česku je možné antiobezitika předepsat v zásadě dvěma skupinám pacientů. První z nich jsou diabetici, kterým léčbu obvykle hradí pojišťovna. Druhou představují lidé s obezitou, ti si ale léky musí uhradit sami. Pokud cukrovkou netrpíte, je nutné, aby vaše BMI dosahovalo hodnoty alespoň 30, případně 27, pokud vás trápí přidružené potíže, jako například srdeční onemocnění. Těm může recept vystavit nejen obezitolog, ale také obvodní lékař či internista.
Navzdory legendám tak u nás není možné nechat si tento lék předepsat na přání, pokud plánujete shodit přebytečná kila do plavek. Lidé, kteří nemají potřebné indikace, jej ale někdy nakupují nelegálně na internetu nebo si jej nechávají přivézt ze zahraničí. Kupříkladu v Egyptě se totiž jedná o volně prodejné léčivo. Před takovým postupem je ale pochopitelně potřeba důrazně varovat, neboť se jedná o hazard se zdravím.
Lékař může antiobezitika předepsat pouze v případě, že vaše BMI dosahuje nejméně hodnoty 30.
Nejčastější obavy jsou obvykle plané
Mnoho lidí má z podobných medikamentů více či méně opodstatněné obavy. Jednou z nich je takzvaný jojo efekt. O co se jedná? O jev, kdy po skončení diety dochází k opětovnému navýšení hmotnosti. Je ale nutné si uvědomit, že příčinou není samotná dieta. Pokud po docílení kýžené váhy přestanete dodržovat zásady zdravého stravování a opět se navrátíte k původnímu životnímu stylu, kila se vám samozřejmě časem vrátí.
S antiobezitiky to funguje úplně stejně. Období, během kterého je užíváte, byste tak měli využít k tomu, abyste si osvojili zdravý životní styl, kterého se budete schopni držet i po ukončení léčby, a to po celý život.
Další obavu představují vedlejší učinky. Na internetu se objevilo množství článků, popisujících případy lidí, kteří utrpěli poškození zraku po užívání léku Ozempic. Několik podobných případů se skutečně vyskytlo, statisticky se to však týká jednoho člověka z deseti tisíc. Riziko je to proto velmi malé, téměř zanedbatelné. Kromě toho není dosud prokázána přímá souvislost s léčbou. Oproti tomu obezita vás na zdraví ohrožuje zcela jistě. Vyhodnocení případných rizik je pak na každém z nás.
Poslední představou, která nás děsí, je takzvaný „Ozempic Face“. Lidé, kteří za použití antiobezitik zhubli příliš rychle, někdy začnou mít ve tváři strhané rysy a povislou kůži. Je to způsobeno tím, že se kůže nestihla na změnu objemu dostatečně rychle adaptovat. Podobný efekt často můžeme pozorovat u žen po porodu, které porodily děti s velkou porodní hmotností.
Tomuto nežádoucímu efektu se můžete snadno vyhnout, pokud budete antiobezitika používat správně. Jejich velké úskalí totiž paradoxně spočívá v potlačení pocitu hladu. Některé lidi to může svádět k tomu, aby přestali jíst téměř úplně. Kila poté letí dolů závratnou rychlostí, ale tělu tak příliš dobrou službu neuděláme. Je proto potřeba dodržovat vhodný kalorický příjem a jíst i tehdy, kdy nemáme pocit, že to nutně potřebujeme.
Při dodržení všech doporučení mohou být antiobezitika skutečnou pomocí.
Jak jsem sama vyzkoušela „hubnoucí injekce“
Na závěr připojím svou vlastní zkušenost. K léčbě přípravkem Saxenda jsem se dostala v okamžiku, kdy jsem na 167 centimetrů vážila ostudných 96 kilogramů. Jak se to stalo, je na delší vyprávění, roli ale sehrála těhotenství krátce po sobě, hormonální porucha a stres.
Po konzultaci s obvodní lékařkou jsme se obě shodly na tom, že jsem vhodný kandidát právě pro tuto léčbu. Vzhledem k tomu, že vůči jakýmkoliv dietám i sportu bylo moje tělo dosud zcela imunní, neměla jsem příliš vysoká očekávání.
Překvapilo mě proto, jak rychle mě přestal trápit pocit neustálého hladu, který se obyčejně ještě zhoršoval kdykoliv, kdy se objevil stres (a každý rodič malých dětí sám dobře ví, že je to prakticky neustále). Najednou jsem mohla v supermarketu vstoupit do uličky s čokoládou, konstatovat, že tam není nic zajímavého k vidění a vesele pokračovat směrem k ovesným vločkám.
Během prvních několika dní jsem se potýkala s lehkou nevolností, poté ale veškeré nežádoucí účinky odezněly a místo toho jsem se mohla již po dvou týdnech radovat z výsledků. Po půl roce léčby váha ukazuje 78 kilogramů, což je mimochodem podstatně méně, než když jsem se vdávala.
Původně jsem cílila na hmotnost 75 kilogramů, kterou jsem považovala téměř za nedosažitelnou. Domnívala jsem se ale, že se jedná o rozumný kompromis. Čím více se ale cílová rovinka blíží, tím více sílí také moje touha nespokojit se s málem. Pomalu přemýšlím nad silovým tréninkem a pociťuji dosud nepoznanou chuť jít si zaběhat.
Jednou z hlavních potíží hubnutí je totiž motivace. Vydržet je velmi těžké, pokud nevidíte výsledky. Jakmile se ale dostaví, najednou vám dělá radost odepřít si sáček chipsů nebo smažený sýr. S každým dalším ztraceným centimetrem v pase tak sílí moje přesvědčení, že se blíží doba, kdy se obejdu bez injekcí. Výstražné kalhoty hanby, které momentálně svleču i zapnuté, si ale pro všechny případy ponechám ve skříni - to kdybych náhodou dostala chuť na noční objednávku z fast foodu.
