Článek
Na balíkové služby v dnešní době nadává snad každý, kdo s nimi musí přijít do styku. Vzhledem k oblibě nákupů přes internet se to nejspíš dotýká většiny lidí. Když ale americká pošta tuto žhavou novinku na počátku dvacátého století zavedla, docházelo k mnohem divočejším událostem, než je nějaký ztracený balík.
Zatímco v 19. století museli ti, kdo si přáli odeslat balík, využít služeb soukromých dopravců, na počátku století následujícího se umožnit doručování velkých zásilek rozhodla pošta. Díky tomu bylo najednou možné doručit balík i do odlehlých venkovských oblastí a velmi rychle tak začala poptávka značně narůstat.
Was Baby Mail A Real Thing? Just a few weeks after Parcel Post began, an Ohio couple named Jesse and Mathilda Beagle...
Posted by Black Wax Cafe on Tuesday, August 12, 2025
Miminko poslali k babičce poštou
Kromě toho, že si Američané nechávali domů posílat nejrůznější zboží, z čehož měli jistě velkou radost obchodníci a o něco menší jejich peněženky, vedlo zavedení této služby také k nejrůznějším nechtěným důsledkům. Tím nejbizarnějším byl fakt, že se někteří rodiče rozhodli odeslat své děti poštou.
„Když se to stalo, dostalo se to na titulní stránky novin, pravděpodobně proto, že to bylo tak roztomilé,“ říká historička americké poštovní služby Jenny Lynch pro web Smithsonian.com.
K vůbec prvnímu podobnému incidentu došlo jen pár týdnů po spuštění balíkové služby. Jistí manželé Jesse a Mathilda Beagleovi z Ohia se tenkrát rozhodli svého osmiměsíčního syna Jamese dopravit poštou k babičce, která bydlela pár kilometrů od jejich bydliště.
Chlapec vážil o něco méně než 11 liber (necelých pět kilogramů), což byla hmotnostní hranice pro balíčky zasílané prostřednictvím nové služby Parcel Post. Jeho rodiče za poštovné zaplatili pouhých 15 centů. Nejspíš je ale trochu hryzalo svědomí, protože se balíček, obsahující nemluvně, rozhodli pojistit na 50 dolarů. Podobné události se ale opakovaly, protože to řadě dalších rodičů připadalo jako vynikající nápad.
Charlotte May Pierrsdorf rodiče poslali v balíku k babičce. bylo to 117 kilometrů daleko.
Poštovné stálo méně, než lístek na vlak
Nejčastěji k tomu docházelo na venkově, a to nejspíš z toho důvodu, že poštovné bylo zkrátka levnější, než jízdenka na vlak. Právě proto se ostatně v roce 1914 rodiče tehdy čtyřleté Charlotte May Piersdorff rozhodli zabalit dceru do krabice a pomocí zásilkové služby, která využívala nákladní vlaky, ji z Grangeville v Idahu odeslat k prarodičům, kteří žili zhruba 117 kilometrů daleko. Historka se stala natolik slavnou, že na jejím základě dokonce vznikla dětská kniha s názvem Mailing May.
Jak se ale ukázalo na základě průzkumu dobových zdrojů, nebyla holčička strčena do pytle spolu s ostatními balíčky. Na cestě ji doprovázel bratranec její matky, který pracoval u železniční poštovní služby. Pravděpodobně to bylo důvodem, proč se místní pošta rozhodla nezvyklému přání rodičů vyhovět.
Dětské zásilky byly nakonec zakázány
Po nějaké době musela pošta přistoupit k opatření, a tak byla doprava dětí spolu s balíky po pár letech definitivně zakázána. Z dnešního pohledu zní šíleně, že vůbec bylo nutné takové nařízení vydat.
V dřívějších dobách byli ale poštovní doručovatelé považovaní za vážené a důvěryhodné úředníky. Je tak dost dobře možné, že se rodičům zdáli jako vhodnější doprovod dítěte, než vlakvedoucí a hromada zcela cizích pasažérů.
Zdroje:
