Článek
Tribeč leží mezi Nitrou, Zlatými Moravci a Partyzánským. Nenajdete zde žádné příliš strmé srázy, k lavinovým neštěstím tam nedochází a na první pohled by se tak mohlo zdát, že místo přímo vybízí k výletu. Každý milovník treků by si to ale nejspíš měl raději dvakrát rozmyslet - mohlo by se totiž stát, že se domů už nevrátí.
Za posledních sto let se na Tribeči ztratilo pozoruhodné množství lidí. Statistiky dokonce významně převyšují celoslovenský průměr, což už samo o sobě o něčem svědčí. Policejní záznamy a svědectví pamětníků sahají až do období první republiky a skutečnost je taková, že ani dnes nejsme o moc blíž odpovědi na otázku, proč je tak snadné zmizet beze stopy právě zde.
Místní jsou pochopitelně dobře obeznámeni se všemi příběhy, a přestože některé jsou možná spíše pověstmi, všichni se shodnou na jediném. Když už na Tribeč půjdete, nechoďte sami a za žádných okolností se nepouštějte mimo značené turistické stezky.
Když ho našli, strávil zbytek života v blázinci
V lednu roku 1939 se zaměstnanec Baťových závodů Walter Fischer vydal na nedělní procházku. Namířeno měl podle všeho na Čierny hrad, nejspíš tam ale nikdy nedorazil. Místo toho během své výpravy zmizel, což bylo velmi překvapivé. Počasí toho dne nebylo nijak nevlídné a Fischer se navíc v dané lokalitě dobře vyznal.
Do pátrání se kromě rodiny zapojili také jeho kolegové. Všichni pečlivě pročesávali lesy, ale dlouhé týdny nenašli nic, co by jim pomohlo nepochopitelné zmizení vysvětlit. Teprve po třech měsících muže našli o několik desítek kilometrů dál. Jeho zdravotní stav byl alarmující. Na těle měl množství popálenin, byl zmatený a upadal do bezvědomí.
Z děsivého zážitku se Walter nikdy nevzpamatoval. Nedokázal vysvětlit, kde se po dobu oněch tří měsíců nacházel, co jedl ani jak přišel ke svým zraněním. Lékaři nakonec usoudili, že utrpěl závažné psychické trauma, se kterým se se následně po zbytek života léčil v ústavu pro duševně choré v Žilině.
Stopy ve sněhu najednou končily
Byly ale případy, které skončily ještě hůř. Lesník, kterého kroniky označují jako A. Samšala, pracoval v oblasti dlouhé roky a rozhodně nelze pochybovat o tom, že znal každý pařez a pěšinu. Přesto se v roce 1929 vypařil.
K lesníkovu zmizení došlo během zimního období. Stejně jako mnohokrát před tím se vypravil na běžnou obchůzku a manželce řekl, že na oběd přijde domů. To se ale nestalo. Nejprve se žena příliš neznepokojovala, ale po čase jí to pochopitelně začalo být divné. Spolu s ostatními sousedy se proto pustila do pátrání, bohužel ale marně. Jediné, co se tenkrát podařilo vypátrat, byly jeho stopy ve sněhu, které náhle končily. Jeho tělo se nikdy nenašlo.
Manželský pár zamkl auto a zmizel
V šedesátých letech zmizel dokonce manželský pár. Ján a Alena Belanovi se vydali autem z Bratislavy směrem na Nitru. O několik dní později policisté našli jejich vůz odstavený na lesní cestě právě v obávaném pohoří Tribeč. Vozidlo bylo zamčené, nezdálo se, že by s ním bylo něco v nepořádku a uvnitř dokonce ležely úhledně srovnané doklady.
Kam se ale poděla posádka auta, se kriminalistům přes všechnu snahu vysvětlit nepodařilo. Jednou z verzí bylo loupežné přepadení, nebyly pro to ale žádné důkazy. Nenašla se žádná krev ani známky zápasu. Vypadalo to, jako by dvojice zkrátka odešla do lesa a nikdy se nevrátila. Do pátrání se zapojily stovky dobrovolníků, dodnes ale nikdo neví, co se s párem stalo.
Paranormální jevy, nebo nešťastné náhody?
K zatím poslednímu zmizení mělo dojít v roce 2018, kdy se místní chlapec nevrátil domů z diskotéky. Po několika dnech se ho naštěstí podařilo vypátrat, ovšem na úplně opačné straně pohoří, než se nacházelo jeho bydliště. Byl naprosto vyčerpaný, v těžké depresi a stejně jako Walter Fischer nedokázal vysvětlit, co se mu přihodilo.
Jaký to má všechno důvod? Nikdo neví. V některých případech možná mohl sehrát roli alkohol či jiné omamné látky, určitě to ale nevysvětluje všechna zmizení. Není překvapivé, že v okolí Tribeče koluje celá řada mysteriózních pověstí, které by se daly označit za čirou fantasmagorii.
Existuje ale pochopitelně také zcela prozaické vysvětlení. V celé oblasti je totiž mnoho opuštěných důlních šachet, hradních chodeb, a dokonce i zákopů z dob druhé světové války. Dost dobře se tak mohlo stát, že do některé z těchto prostor dotyční nešťastníci spadli, pomoci se nedovolali a jejich kosti na dně spočívají dodnes. Proč jsou ale lidé, kteří se nakonec vrátí, psychicky zcela zlomení, to ale stále nevysvětluje.
Zdroje:
