Článek
Ti, kdo vyrostli v devadesátkách, prožívali Vánoce úplně jinak, než dnešní děti. Mnoho domácností má umělý stromeček, dokonale vyzdobenou domácnost, protože dekorací je všude k dostání nekonečné množství. Ježíšek naděluje moderní elektroniku, interaktivní hračky a značkové oblečení. Jak to ale bylo kdysi?
Řada rodin věšela na stromek slaměné ozdoby nebo pestrobarevné barevné koule po babičce, svítící řetězy bývaly barevné a za oknem obyčejně svítila blikající vánoční hvězda. Ježíšek býval většinou skromnější - málokteré dítě zažilo, že by hromada dárků zabírala polovinu obývacího pokoje.
Pokud jste ale byli hodní, nejspíš jste dostali alespoň něco z toho, co mezi dětmi nejvíce frčelo. Kdo dostal následující dárky, byl po prázdninách zaručeně králem třídy.
Pogy
Plastová, kovová nebo kartonová kolečka byla naprostý hit. Najít jsme na nich mohli nejrůznější obrázky, ať už to byla zvířata, oblíbené pohádkové postavičky nebo auta. V devadesátkách snad neexistovalo dítě, které by jich doma alespoň hrst nemělo. K čemu vůbec pogy sloužily?
Pomocí kovového kolečka, kterému se říkalo „rozrážeč“, se do těch ostatních pořádně praštilo. Obě kolečka musela po úderu zůstat obrázkem navrch. O přestávkách nebo po skončení vyučování se pořádaly nejrůznější soutěže, které mívaly často velmi složitá pravidla. Přiznejte se, také doma ještě několik památečních pogů máte, že?
Tamagoči
Herní konzole, jak je známe dnes, byly v devadesátých letech ještě v plenkách, zato k nám ale z Asie dorazila kapesní digihra zvaná Tamagoči. O co šlo? Na displeji se zobrazovalo malé zvířátko. Pomocí tlačítek jste se o něj museli starat, krmit ho, uklízet po něm a hrát si s ním.
Jakmile digitálnímu mazlíčkovi něco chybělo, hlasitě se připomínal pípáním. Učitelé proto tuto hračku nenáviděli - pod lavicí si s ní totiž často hrála málem polovina třídy. Učení ale muselo počkat, pokud byste se totiž o zvířátko nepostarali, umřelo by vám a museli byste začít hrát od začátku.
Tamagotchi bylo noční můrou učitelů.
Gameboy
Mnoho dětí si v tržnici kupovalo digihry. Ty byly černobílé a veškerá grafika byla velmi primitivní, podobně jako legendární „had“ na mobilech. Ti šťastnější ale dostali od Ježíška herní konzoli Gameboy.
Dovnitř bylo nutné zasunout malou kazetu s hrou. Ty byly nejprve černobílé, později se ale na trhu objevily také barevné verze. Ať už to byl třeba starý dobrý Mario nebo později první hry s Pokémony, znamenalo to dlouhé hodiny a hodiny zábavy.
Furby
Tuto plyšovou obludku si kdysi přála snad každá holčička. Fiktivní zvířátko, které trochu připomínalo sovu, umělo opakovat slova, reagovalo na pomazlení nebo třeba zpívalo a tancovalo. Oblíbená byla také jeho varianta Shelby, která pro změnu vypadala jako škeble s obličejem.
Dnes existuje podobných hraček velké množství a některé z nich nabízí celé desítky funkcí. Furby byl ale první a proto na něj mnozí dospělí nostalgicky vzpomínají. Výrobce na to chytře reagoval, a proto před několika lety uvedl na trh novou verzi této hračky. Kdo ví, možná ji rodiče ve skutečnosti pořizují spíše sami pro sebe, než dětem!
Furby se prodává dodnes.
VHS Kazety
Netflix byl ještě hudbou budoucnosti a o DVD přehrávači jsme si mohli nechat leda zdát. Místo toho jsme si filmy přehrávali z videokazet, které se dokonce chodily půjčovat do již zaniklých videopůjčoven.
Právě kazety s oblíbenými pohádkami bývaly velmi častým dárkem. Cena se mohla pohybovat v řádu vyšších stovek korun, což z nich dělalo poměrně nákladné dárky. Výběr byl výrazně menší než dnes, a tak není vůbec divu, že jsme se na ty nejlepší filmy dívali stále dokola - buď do chvíle, kdy nás naprosto omrzely, nebo do smutného okamžiku, kdy byla kazeta natolik opotřebená, že zkrátka vypověděla službu.
Zdroje:
