Článek
Podle pověstí švédský král Adolf Fridrich doplatil na svůj mlsný jazýček tím nejhorším možným způsobem. Po jedné z naprosto dekadentních hostin, na které se dlouhé hodiny nacpával k prasknutí, totiž náhled zemřel.
Zmíněný panovník vládl ve Švédsku mezi lety 1751 až 1771. Na jeho dvacetiletou vládu ale dnes nevzpomíná téměř nikdo. Zato jeho bizarní smrt vstoupila do dějin jako jedna z nejšílenějších historických událostí vůbec.
Král Adolf Fridrich se měl podle pověstí ujíst k smrti.
Na hostině si vyhodil z kopýtka
V roce 1771 se ve Švédsku právě slavila tamější obdoba masopustu. K tomu pochopitelně patří hodování a všeobecné veselí. Na dvoře Adolfa Fridricha se pochopitelně oslavovalo také, ale v poněkud okázalejším stylu, než si mohli dopřát jeho poddaní.
Tehdy šedesátiletý král již několik let nebyl zrovna v nejlepší kondici, to mu ale nezabránilo v tom, aby si sváteční hostinu užil na maximum. V průběhu večera si tak dopřával mořské plody, kachnu, zeleninu a to všechno z plna hrdla zapíjel šampaňským.
Toto obžerství se rozhodl zakončit dalším jídlem, o kterém nejspíš netušil, že bude jeho úplně posledním. Jeho talíř byl plný až po okraj a pokrm sestával z humra, kaviáru a zelí. Jako dezert pak posvačil hned čtrnáct skořicových rolek - zkrátka, rozhodně si nic neodříkal.
Po hostině se mu udělalo velmi špatně
Po několika hodinách se mu ale udělalo nevolno. Dostavily se silné žaludeční křeče a po ještě téhož dne byl rázem po smrti. Jeho současníci tehdy usoudili, že ho život stála právě nestřídmost, a tak se Adolf Fridrich stal králem, který se ujedl k smrti.
„Jeho Veličenstvo bylo necelé tři hodiny po jídle, které bylo vydatné a sestávalo z pevné stravy, postiženo nejprudšími kolikami a křečemi v břiše, které se náhle rozšířily i do hlavy a mozku… a tím stlačily části nezbytné k životu,“ bylo uvedeno v jeho nekrologu, který sepsal jeho osobní lékař.
V podobných případech bylo již zvykem provádět pitvu a v případě zesnulého krále to nebylo jinak. Lékař během ní zjistil, že v jeho žaludku se nacházely „zbytky potravy, částečně rozložené, částečně stále v menších kouscích, které se ještě nezačaly rozkládat“, a že „tlusté střevo bylo z větší části prázdné, ale naplněné plyny“.
Dnešní věda vidí příčinu úmrtí jinde
Z dnešního pohledu ale pitva neprozradila nic, co by naznačovalo, že se král skutečně ujedl k smrti. Lékař naopak zmiňoval, že Adolf Fridrich se již roky potýkal se zdravotními problémy. Trpěl bolestmi zad, kolikami, silnými migrénami, hemoroidy, zácpou, průjmem a velmi často se nachladil.
To vše nasvědčuje spíše tomu, že mohl trpět nějakým skrytým onemocněním, které tehdejší medicína nedokázala odhalit. S největší pravděpodobností to vše mělo něco společného s trávicím ústrojím.
Dnešní odborníci se domnívají, že příčinou úmrtí byla spíše mozková mrtvice, případně infarkt. Kde se tedy vzala pověst o králi, kterého obžerství dostalo až do hrobu? Celé to nejspíš zavinil švédský básník hrabě Johan Gabriel Oxenstierna, který si několik dní po smrti krále do svého deníku zapsal: „Jeho Veličenstvo zemřelo na zažívací potíže způsobené konzumací kysaného zelí, masa s tuřínem, humra, kaviáru, kachňátka a šampaňského.“
Tato „zaručeně pravdivá informace“ se poté rychlostí blesku začala šířit mezi královými poddanými, každý si k ní něco málo přidal a drb, který přetrval celá staletí, byl na světě.
Zdroje:
