Článek
V sedmadvaceti letech byl Jiří III. králem již pět let. Dosud se všechno zdálo v pořádku, to se ale brzy mělo změnit. Jednoho dne totiž panovník náhle onemocněl. Mezi jeho příznaky patřila horečka, dráždivý kašel a nespavost. Kromě toho začal prudce ztrácet na váze.
Na první pohled to mohlo působit jako poměrně běžná viróza, bylo tu ale něco, na co jeho dvořané hleděli s obavami. Projevilo se totiž také omezení kognitivních funkcí. Samotného krále to natolik vyděsilo, že po poradě se svými rádci souhlasil s tím, aby parlament přijal opatření o regentství pro případ, že by zcela pozbyl příčetnosti. Naštěstí se ale po nějaké době plně zotavil.
Než onemocněl, byl král Jiří III. známý jako nesmírně vlídný muž.
Chtěl pěstovat hovězí strom a potřást si rukou se stromem
Po nějaké době se ovšem opět přihlásila o slovo nemoc. Tentokrát to ale bylo mnohem horší, než v předchozím případě. Poprvé šlo o drobné duševní obtíže, to, co vypuklo nyní, by se ale dalo popsat jako nezvladatelná mánie. Král se začal chovat ke svému okolí velmi hrubě, halucinoval a dlouhé hodiny si pro sebe mumlal nejrůznější nesmysly.
Také se začal chovat nevhodně k ženám, byl dokonce několikrát přistižen, když se pokusil na některé z nich nemravně zaútočit. Kromě toho měl záchvaty agrese a záchvaty křečí, které byly tak silné, že ho služebnictvo muselo silou držet přitlačeného k podlaze, aby se sám neporanil.
Jiřího rodina a státní úředníci netušili, co si o tom všem mají myslet. Znali ho totiž jako velmi laskavého a zdvořilého muže, náhle se však proměnil v naprostého blázna. Bizarní chování postupně dosahovalo nepředstavitelných rozměrů. Panovník byl například viděn, jak ve sklepení hradu zakopává steak, protože si byl naprosto jistý, že mu z něj vyroste hovězí strom. Jindy se snažil potřást rukou dubu, protože ho pokládal za pruského krále.
Drastická léčba nikam nevedla
Když začalo být všem jasné, že takhle to dál skutečně nejde, padlo rozhodnutí. Jiří III. byl přestěhován z paláce ve Windsoru do nepoužívaného staršího domu v Londýně, kde se jej lékaři marně pokoušeli léčit. Jejich metody byly značně neortodoxní - podávali mu projímadla, nechávali ho hladovět nebo ho opakovaně namáčeli do ledové vody. Nejspíš vás proto nepřekvapí, že to k ničemu nevedlo.
Králova manželka Charlotta se pochopitelně velmi obávala o jeho zdraví, proto se obrátila na známého lékaře Francise Willise. Ten se proslavil úspěšnou léčbou několika duševně chorých chovanců ústavu v Lincolnshire. Podle jeho názoru byla příčinou králových potíží přemíra vzrušení a podnětů. Proto zamýšlel jeho nemoc dostat pod kontrolu pomocí přísného režimu.
Jakmile u Jiřího propukl další záchvat zuřivosti, doktor Willis ani na okamžik nezaváhal a nechal mu nasadit roubík. Kromě toho použil také svěrací kazajku a vzteklého muže nechal zuřit, dokud se neunavil a neuklidnil. Pokud se choval přijatelně, následovala odměna, jako například návštěva rodinných příslušníků. Jakmile se opět vrátil k nevhodným způsobům, čekala ho znovu svěrací kazajka.
Ze třetího relapsu se už král nikdy nevzpamatoval
Postupně se král začal znovu zotavovat, ačkoliv dnes nelze s jistotou určit, zda k tomu skutečně vedla léčba doktora Willise. Nakonec se zcela vrátil do normálu, za což byl jeho lékař velmi štědře odměněn. Za svou mzdu mohl dokonce otevřít již druhý ústav, aby se jeho postupy, které byly to nejmodernější, co tehdejší zárodek psychiatrie nabízel, mohly dostat k širšímu okruhu pacientů.
V následujících letech prodělal Jiří III. dva relapsy svého onemocnění, ze kterých se pokaždé zotavil. Protože ale stárl, jeho tělesný i duševní stav se z dlouhodobého hlediska zhoršoval. Následoval třetí relaps, ze kterého se již nikdy nevyléčil. Dalo by se říci, že zešílel úplně a následujících deset let bloudil chodbami hradu jako duch, špinavý a s neupravenými vousy. Když zemřela jeho žena, vůbec za ni netruchlil - nedokázal si totiž vzpomenout, kdo vůbec byla.
V roce 1820 král ve věku jednaosmdesáti let zemřel. Na trůnu byl šedesát let, což z něj činí nejdéle vládnoucího mužského panovníka britské historie. Do dnešního dne se odborníci neshodnou na tom, co s Jiřím III. vlastně bylo špatně. Mezi nejpravděpodobnější příčiny jeho šílenství patří bipolární porucha nebo porfyrie, vzácné genetické onemocnění, které může mít podobné symptomy.
Zdroje:
