Článek
Sousedky se každoročně předhání, která vzala děti na exotičtější a luxusněji vypadající dovolenou. Kdo nemá na sociálních sítích alespoň jednu fotografii z pláže nebo pod palmou, jako by snad ani léto dostatečně neprožil. A toto všechno každoročně podstupujeme i přes to, že pro mnohé z nás je to spíš stres, než tolik vítaný odpočinek.
Jak jsme ale dovolenou trávili za socialismu? Ti šťastnější samozřejmě mohli vyrazit do Jugoslávie nebo do Německa na Balt, pro velkou většinu Čechoslováků ale bylo něco takového zcela mimo možnosti. Naštěstí jsme vždy byli vynalézavý národ, a tak jsme si velmi rychle začali budovat své vlastní malé ráje na zemi.
Chalupaření se za minulého režimu masově rozšířilo a za krátkou dobu jsme se v něm stali naprostými přeborníky. A vůbec nám nevadilo, že místo grilované chobotnice si dopřejeme spíš špekáčky z ohně a místo pod palmou posedáváme pod borovicí.
Chalupy byly malé soukromé ráje bez politiky.
Chatové osady vznikly už za první republiky
Jezdit na chatu samozřejmě není socialistický vynález. Nejrůznější osady v přírodě si totiž budovali už třeba skauti na počátku dvacátého století. Ostatně trend návratu do lesů mimo většinovou společnost se objevil ještě dříve, stačí si vzpomenout, co jsme se ve škole dozvěděli o období romantismu.
Po skautech ale začali do přírody jezdit i dospělí lidé a bohatší vrstva obyvatelstva, která by se s jen tak nějakou chatrčí nespokojila. Vznikat tak začaly opravdu obytné chaty, letní byty nebo dokonce nejrůznější turistické oblasti.
Tato kratochvíle se stala ještě populárnější po druhé světové válce, a to z velmi jednoduchého důvodu. V pohraničí totiž zůstaly prázdné domy po odsunutých Němcích. Lidí, kteří by se do takto bezútěšných končin chtěli přestěhovat, ale nebylo úplně mnoho. I přesto si ale podobnou nemovitost řada lidí vyhlédla, aby ji mohli využívat k rekreaci.
Malé ráje bez propagandy
Socialismus se na chalupaření díval velmi pozitivně. Lidé, kteří si poklidně zahrádkaří na chatě, totiž zpravidla nemají takovou potřebu cestovat do zahraničí a kromě toho se zabaví, takže nevymýšlejí nic, co by bylo režimu proti srsti. Vzhledem k tomu, že řada věcí se tehdy obtížně sháněla, přímo to hrálo do karet domácím kutilům nebo lidem, kteří si chtěli nějakým melouchem přivydělat. Kdekdo tak mohl na chatě něco opravit, zařídit nebo vypěstovat.
Lidé, kteří neměli chalupu, neboli objekt, ve kterém by se alespoň teoreticky dalo bydlet celoročně, toužili alespoň po chatě. Ty bývaly menší, méně komfortní a přes zimu by se tam nikdo příliš nehrnul. V létě šlo ale o nebe na zemi. Chatové osady byly velmi populární, řada lidí si tam našla nové přátele a nemohli se dočkat, až tam o víkendu budou moci vyrazit.
Že jsou podmínky značně polní, nikomu nevadilo. Spokojili jsme se tak se suchým záchodem, studenou vodou ze studně nebo koupáním v potoce. Odměnou nám bylo příjemné posezení u ohně, grilování, kytara a velmi svérázná kultura, kterou v dnešní době jen tak někde nenajdete.
Dnešní chalupáři zpohodlněli
Na chalupy pochopitelně jezdíme i dnes, většinou už ale zdaleka nejde o takovou robinsonádu, jako za starých časů. Není výjimkou, že mají lidé na chatě bazén a stejně dobře vybavenou domácnost, jako ve svém městském bytě. Splachovací záchody, teplá voda, myčka nádobí a někdy dokonce i internet se pomalu stávají samozřejmostí i u chalupářů.
Na pokroku pochopitelně není nic špatného. Na druhou stranu, možná je to přece jen o něco menší romantika, než dřív. Doby, kdy jsme si nejprve museli nanosit dřevo a vodu, jinak bychom se neohřáli a neumyli, měly zkrátka také něco do sebe.
Zdroje:
