Článek
Pokud jste vyrostli v socialistickém Československu, pravděpodobně vás neminuly nejrůznější školní kratochvíle, jako například dílny, vaření, praktické činnosti nebo práce na školních pozemcích. Někoho to bavilo, mnoho z nás na to ale vzpomíná spíše se znechucením.
Jak to tenkrát vlastně chodillo? Zmíněné předměty se většinou vyučovaly na druhém stupni základní školy. V řadě z nich platilo, že dívky se učily vařit, chlapci trávili čas v dílně a na pěstitelských pracech se sešli všichni bez ohledu na pohlaví. Zvlášť koncem dvacátého století se ale na některých školách učili všichni všechno.
Dílny a vaření prověřily manuální zručnost
V dílně si žáci obvykle osvojili základy používání nejběžnějšího nářadí a mohli si sami zkusit vyrobit některé předměty. Běžně se tak třeba stloukaly ptačí budky, vyřezávaly kvedlačky do kuchyně a z plechu se tvarovaly lopatky. Kdekdo na to nadával, ale pamětníci se dnes shodují, že díky školním dílnám si dnes umí spoustu věcí v domácnosti opravit sami.
Co se týká vaření, většinou se začínalo jednoduššími recepty, jako například pomazánkami, saláty nebo polévkami. Mísa pařížského salátu, křenová pomazánka nebo květáková polévka ze školní kuchyňky často putovaly rovnou do dílny, kde dívky svým spolužákům uspořádaly ochutnávku.
Mnoho dívek si ve škole prošlo také výukou šití, háčkování a vyšívání. Někdy šlo o samostatný předmět, jindy byly tyto dovednosti obsaženy v rodinné výchově v rámci přípravy na budoucí rodičovství. Stejně tak se dívky dozvěděly, jak přebalit dítě nebo vyprat plenky.
Okopávat školní záhon se muselo i o prázdninách
Samostatnou kapitolou pak byly pěstitelské činnosti. Socialistická ideologie viděla velký smysl v práci v zemědělství, a tak se k němu snažila vést mládež. Školáci tak okopávali a pleli školní záhony, pěstovali zeleninu nebo hrabali listí. Ne každému se to líbilo, mnozí se totiž cítili jako levná pracovní síla.
Nejvíc nepříjemné ale byly pěstitelské činnosti o prázdninách. O zrající úrodu totiž bylo potřeba pečovat i v létě, a tak měli žáci rozdělené služby. V daný čas poté musel školák dorazit na školní pozemek a v parném létě důkladně zalít záhony.
Situace v dnešních školách se velmi různí. Zatímco některé z nich se k tradici výuky praktických činností vrátily a snaží se žáky vybavit nejen vědomostmi, ale také jim představit řemeslo, jinde se od toho upustilo.
Skutečně dnešní děti nic neumí?
Na jedné straně tak najdeme školy, kde se děti učí spíše pracovat s počítačem nebo umělou inteligencí, na straně druhé takové, kde učitelka již od malička s žáky peče chleba, pěstuje bylinky nebo vyřezává ze dřeva.
Zvlášť starší ročníky si často stěžují, že dnešní mládež se už neumí postavit k práci a skutečné kladivo snad ani nikdy nedržela. Jak je to ale ve skutečnosti? Faktem je, že doba pokročila a nelze se zavřít v jeskyni. Používat moderní technologie je určitě potřeba, pokud má mladý člověk později uspět.
Na druhou stranu každá věc, kterou se naučíme, se nám může v budoucnu hodit. Možná, že vyřezávat ze dřeva nebo vyšívat už nikdy v životě nebudeme. Určitě je ale lepší mít tu možnost, pokud bychom se proto později rozhodli. Skutečně vzdělaný člověk je totiž všestranný.
Bohužel mají ale školní pracovní činnosti kvůli socialistické propagandě u řady lidí špatnou pověst a nepříjemnou pachuť. Nejspíš je to škoda, protože pokud bychom se na dotyčné předměty podívali moderní formou, mohla by to být dokonce i zábava.
Zdroje:
