Článek
Holení nohou a podpaží dnes považujeme za úplně běžnou součást hygieny. Ještě relativně nedávno by ale něco podobného nikoho ani nenapadlo. Zatímco na Západě začalo být odstraňování tělesného ochlupení masově propagováno už v první polovině 20. století, v socialistickém Československu se tento trend rozvíjel pomaleji a v poněkud odlišných podmínkách.
Některé ženy se pochopitelně holily i dávno před revolucí. Zcela běžné to bylo třeba pro herečky, tanečnice nebo i provozovatelky nejstaršího řemesla. Pro běžné ženy ale minimálně zpočátku byla představa, že něco takového udělají, k smíchu.
Velkou roli v touze po hladkých nohách sehrála móda. V šedesátých letech totiž frčely minisukně a šaty bez rukávů. Nejspíš uznáte, že nohy zarostlé dlouhými černými chlupy, trčící zpod sukénky, nejsou na pohled nic lákavého. Proto přirozeně vzrostla poptávka po holení.
Holítka pro ženy nebyla k dispozici, spoléhaly jsme na pánské žiletky.
Používat jsme musely pánské žiletky
V západních zemích se tou dobou už běžně prodávala dámská holítka, holící pěny a další pomůcky. V Československu jsme si ale musely vystačit s těmi pánskými. Nabídka kosmetiky za mnoho nestála a nový produkt na pulty obchodů dorazil jen málokdy.
Nedostatek zboží vedl ke staré dobré improvizaci. Pokud nebyly k sehnání kvalitní žiletky nebo depilační přípravky, ženy si pomáhaly tím, co bylo dostupné. Kosmetika se často sháněla přes známé, v Tuzexu nebo od příbuzných ze zahraničí. Zahraniční holicí potřeby a kosmetické novinky patřily mezi zboží, pro které by dámy málem vraždily. Některé ženy si vozily holicí strojky nebo depilační krémy například z Jugoslávie či Rakouska, pokud ovšem vůbec měly možnost vycestovat.
Pamětnice si možná ještě vybaví, že holení nohou bylo běžné především během léta, před dovolenou nebo při nošení sukní. Podpaží si sice ženy holily také, ale ne tak pravidelně. Hladká pokožka se symbolem čistoty a upravenosti stala teprve postupně a zvlášť starší ženy po holení netoužily. Měly totiž pocit, že by na pohled působily jako nedospělá děvčata.
Kromě toho ideální žena v očích socialismu si hleděla hlavně práce a na nějaké parádění ji neužilo. Krása a kosmetika sice nebyly odmítány, ale nebyly prezentovány jako hlavní životní cíl. Péče o vzhled tak existovala pouze vedle praktických požadavků každodenního života.
Hladké nohy nejsou žádná novinka
Po roce 1989 se ale situace velmi rychle změnila. Na trh se dostaly zahraniční značky, objevily se nové typy holicích strojků, vosků, epilátorů i depilačních krémů. Reklama začala vytvářet představu, že hladká pokožka je samozřejmým standardem ženské krásy. To, co bylo za socialismu spíše individuální volbou, se tak během několika let proměnilo v běžnou normu.
Mohlo by se zdát, že dnešní doba je marnivá. Pokud se ale podíváme ještě hlouběji do historie, zjistíme, že odstraňování tělesného ochlupení není nic nového pod Sluncem. Už ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě ženy používaly různé depilační směsi, pemzu nebo jednoduchá holítka. Ochlupení bylo v některých obdobích považováno za známku necivilizovanosti a hladká pokožka představovala symbol společenského postavení.
Chloupků se pravděpodobně zbavovaly i středověké ženy. Pokud se totiž podíváme na dobové ilustrace, zobrazující například nahaté postavy při koupeli, prakticky nikdy na nich ochlupení nevidíme. A vzhledem k tomu, že v dobách rytířů bylo hitem prakticky neviditelné obočí, tehdejší ženy pinzetu jistě znaly.
Zdroje:
