Článek
Řecko, Řím a Čína
Ve starověkém Římě na veřejných latrínách používali bezva věc. Na dřevěnou tyč upevnili houbu, která se namáčela (dezinfikovala) v octě nebo slané vodě. Byla pro všechny společná. Otázkou jen je, zda se jí lidé skutečně utírali nebo jestli ji náhodou nepoužívali spíš jako štětku na záchod. Historické prameny však hovoří, že jeden gladiátor si ji raději narval do chřtánu, než aby šel do arény.
V Řecku se pro změnu utírali tzv. pessoi. Oválné nebo kruhové oblázky, případně kousky rozbité keramiky. To prokázaly vykopávky, pohárek, který zobrazuje muže, jak se utírá šutrem, a o pessoi se zmiňuje také Talmud.
V Číně přišli na toaletní špachtle. Z bambusu vyřezali kolíky, které na konci omotali kouskem látky.
Utírání papírem
Psal se rok 589 n.l. a my máme první zmínku o utírání papírem. V Číně samozřejmě. Počátkem 14. století Číňané vyráběli 10 milionů balíčků toaletního papíru po 1000 – 10 000 listech ročně. Ač se papír stal široce dostupným v 15. století, klasický toaletní papír vznikl až o mnoho, mnoho let později. Mezitím lidé po světě volili další způsoby.
Noviny a kukuřice
V 18. století si lidé oblíbili noviny a časopisy. Oblíbenou alternativou v Americe byly také kukuřičné klasy (ta část kukuřice, která vám zůstane, když vyžerete kukuřici). Těžko říct, co na tom lidem přišlo praktické a příjemné, ale proti gustu…
Toaletní papír. Konečně!
Spatřil světlo světa v roce 1857. Na trh ho uvedl Joseph Gayetty z New Yorku. Prodával se v balíčcích 500 listů za 50 centů. První role toaletního papíru byla představena roku 1890 a v roce 1930 se konečně toaletní papír hebkostí začal vzdáleně přibližovat tomu dnešnímu.
A koho by zajímalo, jak by správně měl toaleťák viset na držáku, tak kresba přiložená k žádosti o patent na příslušenství k toaletnímu papíru z konce 19. století ukazuje, že volný konec papíru visí přes roli, směrem k vám.
