Zlatý retrívr. Prototyp ideálního psa, nebo má i stinné stránky?

Och ano. Ano, ano, ano. Přátelský, něžný, oddaný, hravý, mazlivý. Empatický, schopný bezpodmínečné lásky. Zároveň chytrý, učenlivý. Bude se vám chtít zavděčit a zapíše se do vašeho srdce skoro stejně tak, jako vy do jeho.

ALE?!

Retrívr potřebuje být plnohodnotným členem rodiny. Traduje se, že někteří retrívři šťastně žijí v kotci na zahradě, nicméně většině je nejlépe uvnitř domu nebo bytu, ideálně přímo ve vaší posteli. A navíc? V Česku vám žádný chovatel retrívra do kotce stejně neprodá. Takže pokud jste postavili pěknou boudu a těšili se, že vám zlaťáček bude hlídat zahradu, tak smůla.

Ne že by zlatý retrívr nedokázal ohlídat, co se kde šustne. To ano. Hlavně, když šustnete obalem od chipsů (o tom později), ale jeho důvěřivé, přátelské já i masového vraha vyhodnotí jako přítele na život a na smrt. Takže nějaké „Azore, trhej“ si raději schovejte pro rotvajlera.

Teď k tomu jídlu. My to nevěděli. A žasli. Zlatí retrívři mají apetit Otesánka. Někdy srandujem, že i naše zlatíčko jednou bude vyprávět „Mámu jsem sněd, tátu jsem sněd.“ Víte, jak vás někteří psi olizují, protože váš mají rádi? Tak náš pes nás olizuje, aby se mohl „najíst“ toho, co jsme právě před chvílí spořádali. Zlaťáci jsou popelnice, které zfutrují vše poživatelné i nepoživatelné. Chce to trpělivý trénink a hlubokou nádrž odpuštění.

Retrívři se velice neradi nudí. Byli vyšlechtěni jako lovecké plemeno, zlatí retrívři konkrétně na lov vodního ptactva. Není tedy divu, že jim nestačí dvě krátké procházky kolem paneláku a den strávený na gauči. Oni vás sice budou pořád milovat, ale jejich podstimulované já je donutí trhat vám podlahy, ničit gauč a rozkousávat boty nebo kabely. Zlatý retrívr potřebuje hodně pozornosti, hodně pohybu a taky hodně mentální stimulace. Miluje laskavý výcvik, zábavu, hry. Pokud chcete psa spíš na okrasu nebo jako parťáka na zevlování u televize, raději si pořiďte kočku.

Po druhém roce života sice retrívr mírně dospěje, ale po celý život zůstává v koutku duše štěnětem. Stále tak hravý, nadšený, vzrušený, připravený do akce a legrace, rozuměj „stále tak trochu blbec“. Ona ta inteligence tam je, ale hravost a entusiasmus ji někdy (často) přehluší.

Jak jsem zmiňovala, retrívři kdysi lovili vodní zvěř. Možná proto, možná ne, milují kaluže, bahno a samozřejmě taky vodu a sníh. Dost často z procházky dorazíte domů ne se zlatým retrívrem, ale s hnědým retrívrem. Je třeba počítat, že retrívr se chce vyválet v kterémkoliv hnusu, který najde.

Zlaťáka nemusíte stříhat. To je skvělé, že? Ano. Až na to, že líná. Ale ne tak, že chlup sem, chlup tam, jednou za tři dny vysajete. To ne. Retrívr líná neskutečně, neskutečně, neskutečně. A jen jeho láska dokáže tuto apokalypsu vyvážit. Pokud nechcete chodit obaleni v chlupech, budete muset vysávat každý den. A budete hledět, kolik za těch 24 hodin dokáže shodit chlupů. Doporučuju tyčový aku vysavač se světýlkem. Samozřejmě línání se do o něco málo omezit kvalitní stravou a šamponem a pravidelným vyčesáváním, ale pořád to bude moc.

Co se týče stáří, tak retrívři často mají problémy s klouby (proto je lepší koupit retrívra od chovatele, tam je riziko nižší kvůli vyšetřením rodičů, a štěně v prvním roce, dvou, příliš nepřetěžovat co se týče skoků, schodů a náhlých běhů). Co ta obezita? Retrívři kvůli své chuti k jídlu často vyvolávají mylný dojem, že mají hlad, a navíc umí hodit takový psí pohled, že málokdo odolá. Vy odolejte. Obézní pes nemá lehký život a už vůbec ne hezký konec života. Toto plemeno také poměrně často trpí na rakovinu.

Retrívři těžko nesou, když je necháte samotné. Mají pocit, že se možná už nikdy nevrátíte. Proto je třeba myslet na to, že pokud děláte dvanáctky a žijete sám, retrívr není dobrý parťák pro vás (jestli vůbec nějaký pes).

A je to. Zakončili jsme pozitivně, já vím, ale co se dá dělat. Je dobré mít veškeré informace. Pokud i po přečtení hodláte zlaťáka přijmout do rodiny, držím palce a přeji hodně, hodně radosti. :)

Zdroj: život sám, chlupaci.cz a tento web