Článek
Moderní člověk teplotu vzduchu dost prožívá. Polovina spotřebované energie v amerických domácnostech padne na chlazení nebo topení. U nás v Česku tak daleko ještě konkrétně s tím chlazením nejsme, my si místo nákupu klimatizace stěžujeme, jdeme na pivo nebo vysedáváme před větrákem. Ale klimu bychom brali, to ne že ne. I když z ní, jako všichni správní východní Evropani, máme rýmu a kašel.
Jak to všechno začalo?
1851 Dr. John Gorrie z Floridy (odkud jinud) získal patent na stroj, který vytvářel led pomocí kompresoru poháněného buď koněm, vodou, větrem nebo parou. Sice v praxi nebyl využit, protože umřel mecenáš, ale základy k první klimatizaci byly položeny. A jak ekologicky.
1902 přichází na scénu první moderní klimatizační jednotka. Willis Carrier vyvinul zařízení pro úpravu vzduchu, které zvlhčovalo nebo odvlhčovalo vzduch. Řešil jím vrásnění stránek časopisů v jednom nakladatelství v Brooklynu. Carrier si pak s dalšími inženýry založil vlastní úspěšnou společnost.
Mechanické chlazení tedy existovalo, ale běžný člověk z něj většinou žádný užitek neměl, šlo spíš o regulaci teploty při výrobě bavlny, tabáku nebo žvýkačky.
Až na pár šťastlivců na newyorské burze. Těm totiž nechal Alfred Wolff v roce 1903 instalovat první chladicí systém. Údajně totiž zjistil, že obchodníci, kteří neumírají vedrem, mají podstatně vyšší výnosy z akcií.
Komerční chlazení se začalo objevovat od 20. let 20. století. Díky Carrierovu odstředivému chladicímu stroji, mohla celoročně fungovat kina i divadla.
Kdy došlo na domácí klimatizace?
1929 byl představen první chladič pokojů, nicméně byl těžký, drahý a vyžadoval samostatnou, dálkově ovládanou kondezační jednotku. Takže nic. Ale to nevadí.
Před druhou světovou válkou totiž neměl klimatizaci prakticky nikdo. Nejen, že byla nepraktická a jevila se nepotřebná, byla také nebezpečná. Chemicky. Plnila se látkami, které mohly někoho zabít, otrávit nebo něco vyhodit do povětří. To se změnilo s objevením Freonu. Ten umožnil regulaci teploty i vlhkosti bez rizik (jen aby?!). Proto mohla být do roku 1980 více než polovina amerických domů klimatizována.
A co děti? Mají si kde hrát?
Toť otázka. Ten Freon, údajně neškodný a skvělý… Později se zjistilo, že škodlivý je, dost výrazně narušuje ozonovou vrstvu. Takže jej v klimatizacích nahradili, mimo jiné hydrofluorovanými uhlovodíky (HFC). Ty jsou nakonec taky škodlivé, přispívají ke globálnímu oteplování. Takže se bude přecházet a přechází na klimaticky šetrnější alternativy.
Je to taková zapeklitá situace. Klimatizace spotřebuje dost energie. A ač chladí její majitele, otepluje okolní mikroklima. Takže jsou na tom o něco hůř i ti, kteří si klimatizaci dovolit nemohou. Začarovaný kruh pokroku a úpadku.
Kolik procent domácností ve světě má klimatizaci?
A teď pár zajímavých, možná děsivých čísel.
Japonsko - 93 %
Spojené státy - 90 %
Čína - 79 %
Evropa - 23 %
Indie - 16 %
Schválně mkrněte na odkaz, můžete pozorovat, jak se procenta měnila od roku 2015 do roku 2025. Poučné.
Zajímavost na závěr?
První reklamy na klimatizace vůbec nemířily na pohodlí nebo zdraví, ale na produktivitu. Díky klimatizaci může každý Američan v klimatizovaném zaměstnání efektivně pracovat v kteroukoliv denní nebo roční dobu. A to se vyplatí.
Zdroje: time.com, energy.gov
