Článek
Historie přístupu k tělesnému zápachu
Smrad lidem vadil od nepaměti. A zvláště ve vyspělých civilizacích, jako byl starověký Egypt a Řecko, to samozřejmě hodlali řešit. Koupali se ve vodě navoněné vonnými oleji, na tělo si nanášeli aromatické oleje a vzduch v místnosti provoněli kadidlem. Římané to činili podobně, navíc si ještě namáčeli oblečení do parfémů a někteří ovoněli i své koně a domácí mazlíčky! Kdyby aspoň desetinu úsilí vynaložili všichni cestující v tramvaji, bylo by léto mnohem snesitelnější. Ale zpět k tématu.
V dobách antických věděli, že nepříjemného pachu se celkem snadno zbaví důkladnou a častou hygienou, bohužel středověká Evropa měla jiný názor. Věřilo se, že koupání ohrožuje zdraví, voda změkčuje pokožku a otevírá póry, čímž dochází k oslabení těla a jeho vystavení infekci. Proto to za středověku vonělo (smrdělo), jak to vonělo (smrdělo).
Postupem času, stěhováním lidí do měst a jejich kumulací na jednom místě se začal postoj společnosti k hygieně měnit, protože všudypřítomný smrad se stával neúnosným. Bohatější lidé se začali častěji koupat a používat parfémy. Ale i někteří chudší nemuseli přijít zkrátka, existovaly dostupné verze „parfémů“. Námořníci například vytvořili „kolínskou“ smícháním bobkového listu s kubánským rumem. Dovedl je k tomu odér linoucí se ze společných kajut. Ten bylo třeba řešit. No a tak se to nějak patlalo a lidé povětšinou zapáchali až do přelomu 19. a 20. století.
Je to tady. První deodorant! Ale pozor, jen pro ženy
První komerční deodorant spatřil světlo světa v roce 1888. Jmenoval se Mum a šlo o deodorační krém s oxidem zinečnatým v kovové plechovce. Výrobek byl zacílen pouze na ženy. A dalších 47 let (!) tomu nebude jinak.
Dalším důležitým milníkem je rok 1903, protože přichází na scénu první antiperspirant - Everdry. Obsahoval hliníkové soli, které zastavovaly pot. Hliníková sůl ucpala póry, tím se zabránilo pocení.
Ač produkty existovaly, sháňka po nich nebyla kdovíjak velká, protože látky obsažené v deodorantech často dráždily pokožku a zanechávaly skvrny na oblečení. Navíc většina společnosti byla vůči deodorantům skeptická a domnívala se, že snaha zastavit pot je nezdravá.
Na zatvrzelou společnost zabral pouze jeden recept. Agresivní marketing. Reklamy v tisku prezentovaly ženský pot jako něco nechutného, hodno studu. Stačilo pár textů, obrázků, stovky uražených žen a prodeje se každým rokem zvedaly jedna radost.
Muži se nakonec taky dočkali
První deodorant cílený na muže byl představen roku 1935. Muži přišli na řadu až o tolik let později, protože bylo ve společnosti zakořeněno, že „chlap má smrdět“ nebo spíš „chlap může smrdět“. Každopádně ani toto silné animální přesvědčení marketéry nezastavilo. Využili nejistotu živitelů rodin během Velké hospodářské krize a vtloukli jim do hlavy, že muž, který smrdí, bude v práci neúspěšný a neoblíbený, prostě adept na vyhazov. Taktický krok. Takže muži pomaloučku polehoučku začali deodoranty tolerovat a nakupovat. Od 50. let používalo v USA přípravky proti pocení už 50 % mužů.
A dál?
Mezi lety 1940-1970 došlo k vývoji nových aplikačních systémů, jako jsou různé druhy sprejů, roll-ony a další. Samozřejmě se neustále mění složení, věda jde dopředu. Ovšem výhrou je, že deodorant už sídlí v každé domácnosti. I když výzkum z Česka pro nás moc příznivě nedopadl. Co se spotřeby deodorantů týče, tak ji máme skoro nejnižší v Evropě. Smradlavější jsou už jen Rumuni a Rusové. Nu což. Řím taky nepostavili za den.
A nakonec si dáme anketku.
Anketa
Zdroje:
https://humblebrands.com/blogs/humble-journal/a-brief-history-of-deodorant
https://www.truefittandhill.com/blogs/journal/what-did-we-do-before-deodorant
https://www.smithsonianmag.com/history/how-advertisers-convinced-americans-they-smelled-bad-12552404/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-az-polovina-muzu-nepouziva-vubec-deodorant-148903
