Článek
Místo ústní vody moč
Římané nikdy nezklamou. Užívali lidskou moč (a často dokonce ani ne tu vlastní) jako náhradu ústní vody. A co je na tom nejšílenější? Že to fungovalo. Čpavé dusíkaté látky ústní dutinu dezinfikovaly a zuby vybělily. Jen ta vůně asi nebyla zrovna mentolová.
Místo umělé zubní náhrady zuby zvířat nebo mrtvých
Mrtvému jsou zuby k ničemu, tak zřejmě znělo moudro mnoha různých národů napříč celou historií. Nač vyrábět zubní náhrady z jiných materiálů, když se dají použít echt zuby živých chudých či mrtvých, že? Tyto zubní protézy a můstky naši předkové upevňovali k dásni pomocí zlatých drátků.
Místo zubního kartáčku dřívko
Řekové a Římané si čistili chrup párátky, Indové snítkami fíkovníku. V Babylonu 3500 př. n. l. nedali dopustit na klacík ze stromu salvadora perská. Na konci ho rozžvýkáte a čistíte. Prostě tradiční arabský zubní kartáček z rostliny, která působí dezinfekčně, antibakteriálně a antimikrobiálně, zuby chrání, bělí a ulevuje od bolesti. Chytré. Zubní kartáček, podobně jak ho známe dnes, vynalezli v Číně (kde jinde taky) už v roce 1500 př. n. l. Do bambusové nebo kostěné rukojeti vkládali štětiny divokého kance.
Místo zubní pasty popel
První zubní pasta pochází nejspíš z Egypta. Byla to mňamka. Směs drcených vaječných skořápek, popela, případně prášku ze spálených hovězích kopyt. Nebo taky soli, pepře, mátových listů a květů kosatce. Na Sicílii používali pemzový prach. V Itálii byli fajnšmekři, vsadili na popel, který pocházel z vonných dřev, měli to s příchutí. Do pasty se postupem století často přidávala křída, později mýdlo. To vymizí až v poválečných letech a bude nahrazeno dodecylsíranem sodným.
Místo zubaře kovář a? Holič!
Zubař je poměrně novodobé povolání, začíná se objevovat až v 18. století a věřte nebo ne, byl jich mnohem citelnější nedostatek než dnes. Obyčejní lidé museli, což ostatně není žádnou novinkou, ke kováři. Kováři totiž poměrně hezky zvládali trhat kazové zuby. Ovšem pokud se zub rozdrtil, museli jste o dům dál, pravděpodobně k bradýři, tedy holiči. Ten disponoval ostrou břitvou a dezinfekcí. Lékaři se těmto zákrokům příliš nevěnovali.
Místo bílých zubů černé
Dnes je trend mít zuby běloskvoucí. Nebylo tomu tak vždy a všude. Za symbol luxusu se v určitých historických obdobích a zeměpisných šířkách považovaly černé zuby, ano čtete správně. Protože černé zuby mohl mít jen někdo, kdo měl dostatečný přísun cukru, a ten byl drahý. Takže černé, zkažené, hnijící, zapáchající zuby byly známkou bohatství. Děkuji pěkně a dobrou chuť.
Zdroje:
