Článek
„Hovínko!“
Sama si živě vybavuji situaci, kdy se naše dětská lékařka v rámci přátelské konverzace zeptala mého tehdy čtyřletého syna: „Kolik je ti let?“ Načež se jí dostalo odpovědi: „Hovínko!“
V tu chvíli se člověk jako rodič cítí, že selhal na všech frontách – nejenže dítě neumí odpovědět na úplně základní otázku, ale ještě to vypadá, že doma frčíme na permanentní vlně záchodového humoru. Jenže… ona je to vlastně úplně normální součást dětského vývoje.
Vývoj dětského humoru
Psychologové upozorňují, že už batolata reagují smíchem na překvapivé situace: klasické „bububu – kuk!“, náhlý pád hračky na zem nebo nečekaný zvuk. Smích se objevuje velmi brzy, protože je jednou z nejjednodušších a zároveň nejdůležitějších forem sociální interakce – je to signál bezpečí, radosti i sdílení.
Jak děti rostou, jejich kognitivní schopnosti se rozšiřují. Začínají rozumět slovům, pravidlům a logice. Jazyk se stává hřištěm a humor je jednou z prvních her, které si v něm zkoušejí. Se slovní zásobou pak roste i paleta komických situací: od jednoduchého opakování nesmyslných slov až po první náznaky vtipných přirovnání.
Proč tolik přitahují „tabu“ a tělesné funkce?
Jedním z hlavních důvodů je porušování pravidel. Děti rychle vycítí, že dospělí říkají: „O prdech a hovínkách se nemluví, to je neslušné, trapné.“ A když takové pravidlo poruší, vzniká kontrast mezi očekáváním a realitou – základní ingredience každého vtipu.
Druhou roli hraje fascinace vlastním tělem. Dítě si začíná uvědomovat, že jeho tělo dělá věci, které nemá úplně pod kontrolou – a to je směsice tajemna, překvapení a mírného odporu. A právě tahle kombinace je pro malé děti neskutečně lákavá.
A nesmíme zapomenout ani na sociální rozměr. Když dítě řekne „prd“ a ostatní se začnou smát, dostává okamžitou odměnu – pozornost. A v dětském světě je to ta nejcennější měna.
Humor mezi vrstevníky – víc než jen sranda
Výzkumy ukazují, že v období kolem 5–7 let se humor stává důležitou součástí hry mezi dětmi. Smích pomáhá budovat přátelství, posiluje soudržnost a funguje jako prostředek, jak zkoušet hranice. Děti si testují, co projde a co už je za čárou. „Záchodové“ vtípky tak nejsou jen trapnou epizodou, ale vlastně cvičištěm sociálních dovedností.
A kdy to (většinou) přejde?
S přibývajícím věkem děti získávají cit pro kontext a společenské normy. Jejich humor se proměňuje: místo jednoduchých „prďáků“ přichází slovní hříčky, ironie nebo absurdní scénáře. Samozřejmě – ne u všech. Někteří lidé si kouzlo jednoduchých tělesných vtipů uchovají do dospělosti. Někdy je to otázka osobnosti, jindy prostředí, kde se takový humor stále oceňuje.
Tipy pro rodiče:
- Nezakazujte úplně – zákaz bývá pro děti jen výzvou. Lepší je vysvětlit, že existuje správný čas a místo.
- Využívejte humor jako nástroj – záchodové vtipy se dají šikovně využít třeba při učení o těle nebo hygieně.
- Nastavte hranice – například: „Doma klidně, ale ve škole to není vhodné.“
- Nabídněte alternativu – pomozte dítěti objevovat i jiné druhy vtipů nebo her.
Závěrem
Prdy, hovínka a podobná slova nejsou pro děti jen zábavou na úrovni mateřské školy. Jsou to signály, že jejich jazyk, sociální dovednosti i emoční vývoj se posouvají vpřed. Humor je pro děti laboratoří, kde zkoušejí, co funguje a co ne, a jak reaguje okolí.
Takže příště, až se vaše dítě rozesměje uprostřed obchodu na „zakázané“ slovo, možná nejste špatný rodič. Jen právě sledujete, jak roste malý komik – a možná i budoucí mistr společenských interakcí.
Zdroje:
1. Humorous peer play and social understanding in childhood – PMC
2. Humor and Child Development – UConn KIDS
3. Why Preschoolers Love Potty Talk – Highlights for Children
4. Toilet Humour to Improve Children’s Well‑Being – CQUniversity
