Článek
Silvestr…
O půlnoci bouchne špunt, a než se stihnete nadechnout, město se promění v improvizované bojiště. Vlastně už pár hodin předtím. Silvestr v Česku už dávno není jen o přípitku, oslavách a vizuálním ohňostroji. Je to rituál hluku. A také lakmusový papírek toho, jak moc jsme ochotni tolerovat chování, které obtěžuje, zraňuje a občas i zabíjí – jen proto, že „je to tradice“, a jen „jeden den v roce“.
Petardy jsou obzvlášť podivná kategorie zábavy. Nemají estetickou hodnotu. Nesvítí, netvoří obrazce, nenesou emoci. Přináší jen explozi, ránu, hluk, leknutí. A přesto mají své věrné fanoušky.
Proč?
Česko: země, kde se bouchá, ale regulovaně
Česká republika se v posledních letech snaží petardy a silnou zábavní pyrotechniku zkrotit. Ne zakázat úplně – na to jsme pořád příliš tolerantní k „lidové zábavě“ – ale aspoň omezit.
Dnes už neplatí, že si každý může kdekoliv odpálit cokoliv. Obce mají právo používání pyrotechniky zakázat a mnohé to také dělají. Praha dlouhodobě omezuje jakékoliv ohňostroje v centru, parcích a u vody. Nově platí ochranná pásma kolem nemocnic, domovů seniorů, útulků a zoologických zahrad. Prodej je přísněji regulován, sankce jsou vyšší.
Stát tím de facto říká: ano, bavte se – ale ne na úkor ostatních. Jenže část společnosti to slyší jinak: „Zase nám někdo něco zakazuje.“
Zábava, která končí na chirurgii
Každý Silvestr se opakuje stejný scénář, kteří všichni zdravotníci velice dobře znají. Pohotovosti plné popálenin, amputovaných prstů, poraněných očí. Záchranáři i hasiči mluví o „rutinní noční můře“.
Podle evropských i zámořských zdravotnických statistik končí každoročně tisíce lidí na urgentních příjmech kvůli zraněním způsobeným zábavní pyrotechnikou. Přibližně třetina zranění se týká rukou a prstů, pětina hlavy, očí a sluchového aparátu. U významné části pacientů nejde o drobnosti – až 40–50 % případů má dlouhodobé nebo trvalé následky.
Typický pacient?
Ne dítě. Ne „nešťastná náhoda“.
Nejčastěji dospělý muž, často pod vlivem alkoholu, a přesvědčený, že „to má pod kontrolou“.
A pak je tu ticho po výbuchu - doslova. Poškozený sluch, trvalý tinnitus, ztráta citlivosti. Studie z oblasti otorinolaryngologie ukazují, že krátkodobé vystavení extrémnímu hluku může způsobit trvalé poškození sluchu i bez přímého poranění. To už není ani daň za zábavu, ale naprosté selhání úsudku.
Zvířata: vedlejší oběť lidské euforie
Zatímco lidé si vesele bouchají, vyděšení psi se třesou pod postelí, koně se plaší, ptáci v panice opouštějí hnízda. Pro zvířata jsou petardy jen náhlý extrémní hluk bez kontextu, který v nich vyvolává čistou paniku.
Veterinární organizace i ochranáři dlouhodobě upozorňují, že náhlý hluk nad 100 decibelů (což petardy běžně překračují) u zvířat vyvolává akutní stresovou reakci, dezorientaci a v některých případech i kolaps. Ohrožená jsou zejména starší zvířata, extrémní stres má významný vliv na srdce, mnohdy také vyvolá epileptický záchvat.
Útulky každoročně hlásí nárůst zaběhnutých psů o desítky procent během silvestrovské noci. Lesníci popisují zbytečné úhyny zvěře, která se v zimě vyčerpá úprkem. Veterináři řeší infarkty, úrazy z paniky, poranění způsobená nárazem do překážek.
No co. „Vždyť je to jen jednou za rok.“
Ale stres funguje jinak. Pro organismus – lidský i zvířecí – není „jednou za rok“ omluva. Je to zbytečné trauma. A stejně jako se už nemyjeme jen jednou za týden a nejíme rukama, i v tomhle by naše společnost už by měla být trochu dál…
Petardy bez efektu: hluk jako cíl
A teď k nejkontroverznější části.
Petardy, které nemají žádný vizuální efekt. Žádnou krásu. Jen tu ránu. Proč jsou tak populární?
Psychologové by řekli: protože hluk je forma moci. Náhlý zvuk vyvolává leknutí, strach, okamžitou reakci. Ten, kdo odpaluje, kontroluje situaci. Rozhoduje, kdy se ostatní polekají.
Výzkumy sice neprokazují přímou vazbu mezi preferencí hluku a nižším IQ – taková zkratka by byla neodborná – ale opakovaně potvrzují souvislost s vyhledáváním extrémních podnětů, impulzivitou, nižší mírou empatie a tendencí k rizikovému chování.
Jinými slovy, jde především o emoční zralost.
Petarda bez efektu není o kráse, ale o reakci okolí. A to je podstatný rozdíl.
Co si o tom myslí lidé? Rozdělená společnost
Veřejné mínění se mění. Průzkumy v evropských městech ukazují, že většina obyvatel podporuje omezení nebo úplný zákaz petard v hustě obydlených oblastech. Mají děti, psy, práci v nemocnici. Nebo prostě nechtějí začínat nový rok stresem.
Zároveň ale existuje hlasitá menšina, která v každém omezení vidí útok na svobodu. A čím víc se mluví o regulaci, tím víc bouchá.
Paradoxně tak petardy dnes nejsou symbolem oslavy, ale odporu vůči pravidlům. Malý výbuch jako gesto vzdoru.
Tak co s tím?
Úplný zákaz? Možná časem.
Tichý Silvestr? Pro někoho utopie, pro jiného úleva.
Moderní města po celém světě nahrazují ohňostroje světelnými show, drony, hudbou. Bez kouře, bez zranění, bez paniky. Statistiky ukazují, že tam, kde se od klasické pyrotechniky ustoupilo, klesl počet silvestrovských úrazů i zásahů záchranářů.
Petardy nejsou problémem samy o sobě. Problémem je to, co tolerujeme jako „normální“. A Silvestr je ideální chvíle se ptát, jestli hluk opravdu patří k radosti vyspělé společnosti.
Co si o tom myslíte vy?
Zdroje:
https://www.policie.cz/clanek/silvestr-na-vetsine-mist-bez-ohnostroju.aspx
https://www.praha.eu/web/praha/pyrotechnika
https://www.mvcr.cz/clanek/pyrotechnicke-vyrobky.aspx
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39945876/
https://www.eurogroupforanimals.org/news/fireworks-harm-animals-human-health-and-pollute-environment
https://csop.cz/pyrotechnika-a-volne-zijici-zvirata/
https://environment.ec.europa.eu/topics/air-noise/noise-pollution_en
https://www.theguardian.com/world/2023/dec/31/fireworks-bans-cities-europe
