Článek
Dezinformace se v dnešní době staly tak trochu nadužíváným slovem, které někteří už ani neregistrují. Každou chvíli někdo píše o tom, jak stát v boji s dezinformacemi selhává, jak jej vedou vlastně hlavně dobrovolníci a jak se na nás nepravdivé a záměrně šířené informace hrnou ze všech stran. A lidé otupěli.
To nicméně dezinformacím na závažnosi neubírá.
V současné době probíhá v českých kinech dokument s názvem Český vlastenecký výlet. Pokud byste nevěděli, o co se jedná, tak jde o skupinu několika lidí, kteří propadli dezinformacím (nejen) o Ukrajině, a kteří ale zároveň byli ochotni odjet přímo na místa bojů na Ukrajině. Tvůrci pravděpodobně dělali tento dokument s tím záměrem, aby se „hříšníci za pomoci reality napravili“, jak to ale dopadne vám prozrazovat nebudu.
Pokud na sebe budeme navzájem útočit, nikdo se sám od sebe napravovat nebude.
Co ovšem prozradím, je to, že pokud budeme užívat slovníku, který zatím mnoho lidí (a často dokonce i politiků) používá, nikdo se rozhodně napravovat sám od sebe nebude. Naopak, ještě více se od sebe oddálíme, naštveme a ještě urputněji zůstaneme stát na našem vyšlapaném místě.
Slovník o „dezolátech“ a „libtardech“ ubližuje
Někteří to vědí a používají takový slovník cíleně. Chtějí rozeštvávat českou společnost, je pro ně záhodno, abychom se hádali a neměli potom čas zaměřit se na opravdu důležité věci, na kterých záleží. Ty zde ale dnes řešit nebudeme. Problém pro nás jsou totiž ti, kteří na takovou rétoriku naskakují nevědomě.. Kteří si tak nějak vzali za své, že pokud někoho označí tak či tak, toho druhého to snad z něčeho probudí a okamžitě se začne chovat jinak, normálně. Tak to ale není. Slovník ubližuje. A ostrakizování skupin ještě nikdy nikomu nepomohlo.
Ostrakizování lidí a skupin ještě nikdy nikomu nepomohlo.
V čem je dobré, že druhého urazím? Ukazuji tím ostatním, jak jsem dobrý/á, že jsem takového člověka objevil? K čemu dobrému to povede? Není lepší mluvit spolu v klidu a normálně? Rádoby chytré pojmenovávání a urážení (protože nutno říct, že nic jiného než urážení to v podsatě není) ve chvíli, kdy je naše společnost zranitelná a nalomená, prostě logicky nemůže vést k ničemu dobrému.
Napravený „dezolát“, kterému všichni tleskali
Se zajímavým fenoménem (na který se ale rozhodně nemůže spolehnout, že by se nějak hromadně více rozšiřoval) přišel podcast Kecy a Politika v nedávném rozhovoru s člověkem, který propadl trychtýři mylným informací (jak to nazývá výzkumník Dan Ariely) a zároveň se z něj dokázal dostat a ještě o tom s velmi dobrým vhledem mluvit. Nejhlavnější a nejzajímavější část rozhovoru byla ta, ve které přiznal, jak rychle se mu podařilo do mylných přesvědčení spadnout. Potlesk ostatních (tedy i botů a trollů), byl totiž ohlušující a hlavně - omamující. Sám napravený sebe nazývá napraveným dezolátem, dříve jakýmsi falešným vlastencem. Je ale potřeba si uvědomit, že obecně bychom se k takovému slovníku uchylovat neměli. Protože jinak ruská propaganda a její snaha nás rozdělit, zvítězí.
Mnohem horší, než jsme mysleli
S fascinující analýzou teď nově přišel web Voxpot, který píše přímo o tom, jak promyšlená a propletená je ruská síť dezinformací v Česku, a jak moc se nás, nyní hlavně před parlamentními volbami, snaží ovlivnit. Děsivý na tom je fakt, že se stát se své roli ochránce demokracie nějak zatím nechce zhostit a nechává tak cizí mocnost, aby nás denně zaplavovavala množství všehomožných informací, která nás mají za a) zmást a za b) zahltit. Protože kdo se bude ptát, co je pravda, když bude natolik rozmělněná, že bude mít každý pocit, že pravda v podstatě neexistuje? Že dnešní svět je tak komplikovaný, že pravdu v podstatě postihnout nemůžeme?
Což samozřejmě není pravda.
Lék na tuhle bramboračku (velice mírně řečeno) já teď rozhodně nemám. Kromě učení se o historii je to pak ale určitě hlavně snaha poslechnout si druhé, ať mají jakýkoli názor.
Vždy totiž musíme mít na paměti, že i oni mohli propadnout něčemu, co je pohltí, pokud je v tom necháme.
A pokud je ještě nakonec nazveme dezoláty, k ničemu dobrému se v téhle společnosti nedopracujeme.
Zdroje:
Kecy a Politika podcast
