Článek
Země na konci světa. Kamčatský poloostrov je kouzelná, nedobytná oblast, nejvzdálenější oblast Dálného východu. Když se mi do zorného pole dostala poprvé, doslova mě uchvátila. Bohužel má však jednu zásadní nevýhodu - nachází se od nás tak daleko, že dostat se do tohoto ráje se rovná v podstatě zázraku. Poloha Kamčatky je totiž, jakožto poloostrova, který je přístupný v podstatě pouze letecky nebo lodí, spojená se zásadní izolací, kterou není příliš jednoduché překonat.
Kromě vzdáleností zde čeká ještě jedna, pro moderního člověka jistě, překážka - lidé musí fungovat v souladu s přírodou. To znamená v úplném základě být připravený na nejnižší teploty na pobřeží v hodnotách klidně kolem -26 °C, ve vnitrozemí pak až na neuvěřitelných -60 °C. A to už jednoho při pouhé myšlence na to doslova zamrazí. Kromě velké zimy je ale Kamčatka známá jako vulkanická oblast s mnoha činnými sopkami. Své by o tom mohli vyprávět obyvatelé hlavního města, Petropavlovsku.
Petropavlovsk, město u sopky
Největší a hlavní město ruské země ohně a ledu Petropavlovsk. Lidé se v něm museli přizpůsobit životu a tempu, který rozhodně neurčují oni, ale příroda. Přímo nad městem se totiž vypíná aktivní sopka Korjackaja, která svou obludností podle mě pokládá jasnou otázku: Jakto, že se lidé pod ní nebojí o holý život? Pravděpodobně už si na každodennost, která se s tak obrovským vulkánem pojí, zvykli. Ať už se jedná o nastudování si evakuačních plánů, popřípadě zvládnutí popelových dnů, které jsou v takových místech běžnou součástí života.
Místní totiž musí být připraveni třeba i na zemětřesení, nevyzpytatelné počasí a drsnou okolní přírodu. Aktivní sopku mají přeci takzvaně hned za domem. Korjackaja však není jedinou sopkou v okolí. Na Kamčatce se nachází kolem 250 sopek, z toho 67 je v tuto chvíli aktivních. Jednou z nejpozoruhodnějších je pak sopka Ključevskaja, největší a nejaktivnější sopka celé Asie s výškou úctyhodných 4 750 metrů.
Vulkánů na Kamčatce je kolem 250.
Ti, kteří zůstávají, musí mít pro strach uděláno
Není proto divu, že na odlehlých kamčatských oblastech zůstávají pouze ti, kteří prokáží dostatek houževnatosti a přizpůsobivosti. To se pak týká převážně rybářů, vědců nebo i těch, kteří se rozhodli zůstat z lásky k místu. Pohostinnost zde totiž tak úplně nečeká. Naopak je třeba se připravit na těžkosti spojené se zásobováním, nepotěší tak omezený výběr potravin a hlavně - vysoké ceny zboží. Kromě toho na náladě člověku nepřidá ani socialistická architektura s tradičními paneláky, rozbité silnice a staré domy. Tato šeď je ale v kontrastu s dechberoucí přírodou, kterou mohou zažít pouze ti, kteří zůstanou.
Sopky, síra a výpary ze země
Většina z nás má s výrazem země ohně a ledu spojený Island. Stejné označení by ale s klidem mohla získat i Kamčatka. Kromě zasněžených vrcholů sopek zde narazíte na klasické geotermální jevy, ať už jde o horké vývěry, termální prameny, nebo všudypřítomný pach síry. Zde, stejně jako na Islandu, máte šanci nakouknout pod pokličku Země a uvědomit si, že celá doslova dýchá. Jedná se totiž v přeneseném smyslu slova o živý geologický organismus. A pokud vás teploty nízko pod bodem mrazu omrzí? Máte ještě jednu možnost.
Kamčatka je tvrdší, dálnovýchodní verze jiné geotermální země ohně a ledu - Islandu.
Horké prameny a lázně mimo civilizaci
Ti, kteří se vulkanické síly Kamčatky nezaleknou, mohou okusit také léčivou moc míst, která jsou uprostřed tundry. Na Kamčatce se totiž nachází mnoho přírodních termálních pramenů, kde se místní i (odvážní) turisté koupou třeba i v třeskutých mrazech. Pochopitelně. Těžko by se v takové zimě dalo vydržet jinak. A to ať už se jedná o vybudované lázně při geotermálních místech nebo o termální řeku.
Termální prameny v Nalyčevském údolí
Všichni „kamčatští odvážlivci“ si ale stále musí dát pozor také na původní obyvatelé oblasti - medvědy kamčatské.
Zdroje:
Kniha Planeta Země - Jirásek Jan. Praha: Svojtka a Vašut, 1995, s. 97
