Článek
Na podzim Českem proběhla zpráva o tragické nehodě automobilu s cyklistou. Řidič auta nedal přednost muži na jízdním kole a srazil jej. Ten i přes okamžitou pomoc záchranářů zemřel. Druhý případ je také ze srážky auta s kolem. Tehdy se srazila s cyklistou řidička. A přesto, že zpráva byla čerstvá, novinové titulky typu „Řidič srazil cyklistu bez helmy“ se nezdráhaly najít viníka rychle. Působí to, jak když se snaží vzbudit dojem, že za samotnou nehodu snad mohla absence helmy.
Tedy, pokud by si člověk jezdící na kole helmu vzal, řidič by ho nesrazil?
Skoro 60 % nehod s cyklistou způsobí řidič auta
Statistiky mluví jasně. Skoro 60 % smrtelných nehod zaviní dle informací z BESIPu řidiči aut. Nesprávný způsob jízdy, nedání přednosti, nepřiměřená rychlost, nesprávné předjíždění - vybrat můžete sami. Chybu ve většině případů udělá člověk, který řídí auto. Menší pokora, větší pocit moci v autě? Můžeme se jen domnívat, čím to je. Ať je to jakkoli, ani zde tradiční victim-blaming neobstojí. Pokud člověka srazilo auto a nehodu způsobil řidič, nemůže za to fakt, že cyklista neměl helmu. Ano, je špatně helmu nemít, špatně je ale taky člověka srazit. A kdyby skoro 60 % řidičů cyklistu nesrazilo, je v podstatě jedno, že daný člověk neměl helmu.
Zkuste si statistiky BESIPu prozkoumat sami. Pozor v silničním provozu samozřejmě musí dávat všichni. Jen je třeba si uvědomit, že cyklisté nemající nad sebou bezpečí Faradayovy klece tahají za kratší konec provazu. A v českém prostoru potom zatím dvojnásob.
Smutné je, že skoro každý cyklista ví, že na silnici přednost fakticky nemá a stále musí předpokládat, že v podstatě nikdy nemůže věřit tomu, že ho auto pustí. Bohužel je pak často bezpečnější projet po prázdném chodníku a udělat mírný přestupek, než se pustit do frekventované křižovatky.
Jsem cyklista z kategorie „celoživotních“, na kole jsem začal závodit ve svých 14 letech, takže příští rok to bude 55 let, které trávím v sedle sportovního typu kola. V nohách mám za tu dobu bezmála půl milionu kilometrů, které jsem v drtivém počtu ujel na silnici. Takže si myslím, že by moje slovo mělo mít svou váhu, když říkám: Lidi, vůbec neřešte, jestli cyklista má či nemá jezdit po silnici. Je to účastník provozu jako každý jiný s jedním OBROVSKÝM HENDIKEPEM oproti řidičům auta: Je proti nim jako nahý v trní, fatálně zranitelný! Helma na hlavě je sice fajn, ale co je to proti polstrované kabině auta za několikanásobnou vrstvou plechu - a navíc s airbagy? A podle toho se k cyklistům, proboha, chovejte! Vykašlete se na nadávání a nenávist, přestaňte je úmyslně omezovat v jízdě, stříkat na ně ostřikovačem nebo je dokonce atakovat tak, že přinejlepším sjedou do příkopu. Zažívám to pravidelně a je mi z toho smutno. Zvláště když se rok co rok na své pravidelné cyklo-dovolené na jihu Evropy (Francie, Mallorca, Sardinie, Andalusie, Toskánsko…) s podobnými projevy prakticky VŮBEC nesetkávám.
Česko zlehka pozadu
V situaci, kdy celý civilizovaný svět postupně přechází na ekologičtější způsoby dopravy není třeba otálet. Doprava po městě na kole má spoustu výhod a obliba kola nejen jako výletního a sportovního prostředku, ale hlavně jakožto dopravního prostředku, bude pouze narůstat. Já mám z kola mnoho zkušeností. Mám třeba také tu zkušenost, a nutno říct, že častou, že spousta řidičů mě objede větším obloukem, jede klidně a počká si až na skutečně bezpečnou a přehlednou chvíli. Podle mě to pramení z toho - a řeknu to narovinu - jak vysoké má daný člověk (nebo národ) sebevědomí a na kolik je nebo není daný člověk (nebo národ) frustrovaný. Pokud někteří nejsou se svým životem spokojeni, může se stát, že na lidi kolem sebe budou reagovat neadekvátně a člověk na kole pro ně představuje zranitelnou oběť, která se víceméně nemůže bránit, a proto ji použije jako hromosvod nezvládnutého vzteku na svět. Není to ale omluvou pro hulvátské a buranské chování.
Větší investice do cyklostezek?
„Pumpičky nemají co dělat na silnici! Za miliardy pro ně stavíme cyklostezky, tak po nich mají jezdit a necpat se do provozu na silnici!“
Ano. Toto, tedy velké množství cyklostezek, by byl ideální svět ideálních proporcí, ve kterém zatím bohužel nežijeme. Doufám ale, že se to bude brzy měnit. Jen si zkuste některé evropské město projet na kole (doporučuji třeba Paříž, kde starostka městka bouchla do stolu, vytvořily se nové cyklostezky, a vše funguje tak, jak popisuje člověk výše) a poté to porovnejte s Prahou. Cyklopruhy v Praze vyúsťují ve frekventované silnice, cyklostezky náhodně končí a začínají… a smrad z aut, který cyklista zažívá při čekání v křižovatkách, je srdcervoucí. A ještě k tomu v tuto chvíli nejtoxičtější v Evropské unii, ale o tom zase jindy.
Přitom by stačilo na mnoha širokých pražských chodnících pouze odkrojit kousek, který by se označil/obarvil tak, aby lidé pochopili, že jsou na tomto místě vítaní jak chodci, tak cyklisti.
Lidé ale na kolech v Praze prostě nejezdí, nedává smysl tvořit nové cyklostezky.
Přidejme cyklostezky a cyklopruhy, přidají se i cyklisté
Někteří argumentují tím, že lidé přece stejně na kole nejezdí a když, tak pouze na výlety do přírody. Spousty z nich by ale na kole jezdilo, pouze se necítí na kole s nynější infrastrukturou bezpečně, a tím pádem se do jámy lvové vydávají prorážet vzduch jenom ti nejodvážnější z nich. Přitom výzkum Evropské cyklistické federace (ECF) jasně ukazuje, že:
Počet lidí na kole přímo souvisí s mírou ochrany cyklistů na hlavních ulicích.
Do té doby, tedy dokud cyklostezky v Česku (a to hlavně v některých městech) nebudou v mnohem hustší míře, tak, jako se k tomu nyní přistupuje v celé vyspělé Evropě, je třeba dávat na silnicích maximální pozor. A vždy myslet na to, že cyklisté jsou zranitelnější, exponovanější a maximálně závislí na tom, jak se budeme chovat my, jako řidiči.
Vzpomeňme si na to pokaždé, když je budeme na silnici míjet.
Zdroje:
https://ecf.com/news-and-events/news/quality-life-european-cities-and-cycling%E2%80%94what%E2%80%99s-link
https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/nejtoxictejsi-zeme-eu/
