Článek
Možná jste si toho už také někdy všimli. Přestože jako Česká republika jsme v podstatě národ cyklistů a turistů (turistickou síť máme nejhustší na světě), nezdráháme se někdy na lidi, kteří jsou aktivní, poměrně intenzivně útočit. Své o tom vědí hlavně cyklisté. Co na tom, že v Evropě městská zastupitelstva přidávají cyklopruhy i do měst (protože nejde o sport, ale o možnost svobodné a zdravé dopravy po městě), u nás se raději snažíme hýčkat si zatuchlé teplíčko, které známe:
Parkování na chodnících, agresivní jízdu v autě, troubení a najíždění na ostatní… to vše namísto trpělivosti.
Agresivita v autě je vyšší
Mně osobně se zdá, že je to pořád dokola. A zrovna poslední jmenované „přešlapy“ hraničí s pácháním trestného činu, protože ohrožovat zranitelné chodce a lidi na kolech tím, že na ně budu troubit a najíždět na ně, normální není. Vše je důsledkem nahromaděné agrese, která se v daném člověku zahnízdila a neměla jak se upustit. Dlouhodobě víme, jak se lidé cítí, když uvíznou v autě v hustém městském provozu, a jak naopak tehdy, pokud mohou jít pěšky, nebo se projet na kole bezpečnou ulicí.
Kortizol, tedy stresový hormon, v tu chvíli naopak klesá a frustrace opravdu nenarůstá při pěší turistice nebo jízdě na kole (pokud se tedy neztratíte). Zajímavé ovšem je, že dlouhodobě například agresivita roste při jízdě v autě. A to není jenom tím, že aut je čím dál více, nemají se kam vejít a vzniká potom pnutí mezi všemi.
Neměl helmu, srazilo ho auto
Zpět ale k tématu. V poslední době mě zaujala jedna věc, která se na nás šine z titulkových nadpisů pořád dokola. Jedná se konkrétně o téma dopravních nehod, kde je účastníkem řidič auta a cyklista. Člověk si nemůže nevšimnout toho, že mnohé nadpisy v první řadě často tematizují, že člověk, který byl sražen autem, neměl helmu. Typicky se jedná o podobné články s těmito titulky:
Cyklista bez helmy se srazil s autem, po pádu zemřel
Muž v Brně srazil malého cyklistu, který se nerozhlédl a ani neměl helmu
A podobnými nadpisy bychom mohli pokračovat. Pojďme se teď proto společně zamyslet nad tím, co nám takové titulky říkají.
Novinové titulky se tváří skoro jako bychom se měli naštvat na chodce nebo cyklistu za to, že ho srazilo auto.
Kdo zavinil nehodu?
Na první pohled to totiž vypadá, jakoby snad člověk na kole byl viník. Můžeme se teď bavit o různých situacích, kdy určitě na vině cyklista bude. Pokud se ale podíváme na statistiky BESIPu, zjistíme, že naprostou většinu nehod zaviní řidiči aut. A potom už hrajeme takzvaně tak trochu jinou hru.
Jestliže auto srazí člověka, který jde přes ulici nebo jede na kole, je to často z důvodu rychlosti jedoucího auta nebo jeho nepozornosti. Bohužel je jedno, zda cyklista helmu měl, nebo neměl. Následky bývají tragické. Navíc tím, že okamžitě řešíme, zda měl cyklista helmu, v podstatě bagatelizujeme vinu řidiče, nebo řidičky auta. Člověk by se chtěl v takovou chvíli skoro zeptat: Budeme pro naši ochranu muset v budoucnu nosit helmy i na přechodu, aby taky náhodou někdo tehdy, až nás srazí auto, neřekl, že jsme se nechránili?
Budeme pro naši ochranu muset v budoucnu nosit helmy i na přechodu?
Budeme nosit helmy na přechodu?
Kolo je bezpečná věc. Přispívá ke zdravému životnímu stylu, formuje postavu, zlepšuje kardiovaskulární systém, ulevuje při stresu. I tak ale pro jistotu nosíme helmu, kdyby se něco nepodařilo. Jako chodci ale helmy nenosíme (zatím) a já doufám, že ani nosit nezačneme.
Možná se to totiž zdá jako komická a přehnaná představa, ne jednou se mi ale stalo, že na mě na chodníku najíždělo auto (parkování, zásobování, doplňte si sami) a ještě mě popohánělo pryč z jeho cesty. Tragikomičnost celé situace je bezbřehá. Ale také hlavně to, s jakou samozřejmostí jsme celý tento smutný obrázek českých měst přijali jako normu.
Hanba má zůstat u viníka
Zpět ale zase k helmě a nehodám. Pokud víme, že řidiči a řidičky způsobují svojí nepozorností, nedáním přednosti nebo rychlou jízdou většinu dopravních nehod s cyklisty, není na čase, abychom o tom začali reportovat správně? Jak normální nám přijde, pokud budeme ke článku, ve kterém oznamujeme úmrtí člověka, jež si poté mohou přečíst i pozůstalí, důrazně popisovat už v titulku, že oběť neměla helmu?
Obviňování obětí nejen na silnicích
Řekněme si to narovinu. Obviňování obětí je špatně. Je to nesmyslné, necitlivé a ubližuje to všem zúčastněným. Zejména v České republice, kde máme s tímto tématem poměrně bohatou zkušenost napříč společností a kde máme ještě pořád někdy problém ohledně správného označování zavinění. Naposled jsme řešili třeba neexistenci statistik o femicidách, ale třeba i to, jak sekundárně obviňují typicky oběti znásilnění i lidé slovy - kdo ví, co měla na sobě, proč popíjela alkohol, nebo chodila k někomu domů. A přešlapu se v minulosti nevyhnuly některé české soudy. Za znásilnění ale vždy může násilník, nikdy ne oběť, i kdyby byla nahá a šla k někomu na rande.
Helma? Zdaleka ne všude povinnost
Helma je fajn a je to dobrá bezpečnostní pomůcka, o tom není sporu. Chtělo by to ale tak trochu narušit vidění, že pokud člověk helmu nemá, okamžitě je snad viníkem (protože není). Zajímavé například je, že třeba už v roce 2015 Hospodářské noviny tematizovaly a zamýšlely se dokonce nad tím, zda helma není naopak příliš úzkostlivé řešení situací.
Pro dnešní debatu už poměrně vtipný pohled na věc, že?
Přitom skutečně například v Dánsku, nebo Nizozemí, tedy typicky cyklisticky oblíbených zemích, rozhodně tolik lidí na kole helmu nenosí. Vědí totiž, že doprava je tam pro všechny velice bezpečná, že se všichni domluví a že vydání se mezi ostatní účastníky provozu, včetně řidičů a řidiček aut, neznamená nutně rozsudek nehody.
Protože každý se snaží respektovat a vnímat druhého.
Cyklisté jsou lidé, smíšené chodníky a přednost všude je budoucnost
A to je něco, co by si možná mnoho z nás přálo i pro Českou republiku. Sounáležitost a takový přístup, ve kterém si chceme vyjít vstříc prostě jen proto, že se pak všem dobře žije. To by se ale v debatě nemohly objevovat podobné komentáře (vloženo bez opravení pravopisu):
„Cyklista který jede na kole přes přechod pro chodce, aniž by sesedl a kolo vedl, žádnou přednost nemá.“
Pokud vyjedeme na Západ od nás, všimněme si, že nálada mezi řidiči a cyklisty je mnohem lepší. A nejen proto, že často ve svém osobním životě je prostě řidič a cyklista tatáž osoba. Je to i díky tomu, že lidé svoji frustraci umí kompenzovat, uvědomují si, že na silnici nejsou (zejména tedy řidiči a řidičky aut) všemocní a všemocné, ale dokážou se společně domluvit a respektovat.
Kéž by se něco podobného dařilo častěji i u nás v Česku.
Zdroje:
