Článek
Pár slov k dušičkám v Česku
Jako každý rok, 2. listopadu se po celém Česku bude připomínat Den zesnulých neboli Dušičky. My v Česku je slavíme jednoduše. Většinou si vzpomeneme na milé duše, které nás nyní doprovází z větší dálky, dovezeme na hřbitovy květiny nebo věnce a hlavně - zapálíme svíčku. Čím více svíček, tím více lidí vzpomíná, dalo by se možná říct. Ale není to o množství. Každopádně se každoročně jedná o takové tiché usebrání, klidné a trochu zasmušilé vzpomínání. O to více nás může překvapit, že se ve světě na zesnulé myslí ještě i trochu jinak.
Mexické Día de los Muertos, čas, kdy celá rodina slaví
V Česku vzpomínání na ty, kteří nás opustili, většinou nedoprovází radost a nadšení, o nějakém bujarém slavení opravdu nemůže být řeč. Ovšem ne tak v Mexiku.
Mexický svátek mrtvých, Día de los Muertos spadá na období od večera 31. října do 2. listopadu. Hlavní vlna oslav se však koná hlavně 1. a 2. listopadu. V Mexiku je chápán jako nejvýznamnější a nejoblíbenější svátek, protože místní věří, že se jedná o den, kdy se konečně opět po roce shledají živí a mrtví. 1. listopadu dle vyprávění každoročně přicházejí duše dětí a 2. listopadu duše dospělých. Proto smrt neznamená smutek a konec příběhu.
Na svátek Día de los Muertos se shledají opět živí a zesnulí, věří Mexičané.
Jejich Den mrtvých tak místní skutečně slaví několik dní, obléknou se tak, aby připomínali kostry, a místo melancholie a smutku začíná proudit celým Mexikem vlna energie, pospolitosti a radostného vzpomínání. Naše dušičky tak opravdu nepřipomínají ani v nejmenším.
Slavnosti v ulicích i na hřbitovech
Už pro Aztéky smrt neznamenala cestu do nebe, či do pekla, ale prostě jen přesun do jiného světa, světa Mictlán. V něm vládla Mictecacíhuatl a Mictlantecuhtli, tedy paní a pán smrti, ze stromů teklo mléko a cesta byla velmi daleká. Proto bylo třeba, aby měli zemřelí na cesty dostatek jídla. Lidé se proto v tyto dny hromadně sejdou na ulicích, na hřbitovech a oslavují s množstvím jídla a radostí všechny, které ztratili, ale stále je milují. Obracejí na své předky a vzdávají jím hold.
Už před svátky se začíná připravovat posvícení pro všechny blízké, kteří mají dorazit, tedy i pro navrátivší se duše. Jako první se upeče chléb mrtvých neboli „pan de muerto“, na který se přidají kousky těsta připomínajícího kosti. Chutí by se dal přirovnat k našemu mazanci nebo vánočce. Mimoto se pečou sladké lebky „calaveritas“. A samozřejmě se připravují všechna další oblíbená jídla, aby bylo z čeho vybírat.
Ofrenda, tedy oslavný oltář milovaných zesnulých
Oslavy pak zahrnují tradičně bohatě nazdobený oltářek, tzv. ofrendu, kde se nacházejí obrázky milovaných zesnulých, svíčky, květiny (hlavně aksamitníky a afrikány) a také samozřejmě - oblíbené jídlo zesnulých. A to právě proto, aby duše jejich milovaného cestu tam a zpět dobře zvládla.
Mexický oltářek, který vzdává hold zemřelému a zahrnuje věci, které měl rád.
Ve chvíli, kdy se tak stane, spojí celou společnost bujaré oslavy plné tance, jídla a smíchu. Aby ne, když se sejde celá rodina! A slaví se potom všude. V ulicích, doma a na zahradách, nebo spolu s ostatními na hřbitově. Pro nás možná zvláštní představa, pro Mexičany zcela normální propojení se s předky a jiná forma usebrání. Každý má svůj způsob oslav. Co ale pojí většinu lidí v Mexiku je to, že na sebe vezmou kostým připomínající kostru a lebky, aby byli mrtvým blíže.
Oslavy života a smrti. Velkolepé slavnosti, které spojují všechny.
Zpátky do Čech, se špetkou Mexika
Na našich dušičkách není nic špatně. Je ale určitě zajímavé zamyslet se nad tím, že smutek a truchlení se dá za pomoci oslavy života transformovat v radost a vděčnost. A pokud hledáte trochu povzbuzení, kterého v tomto melancholickém čase není nikdy dost, velice doporučuji pohádku Coco, která tematizuje mexický svátek Día los Muertos, a na ČSFD si vysloužila hodnocení od online recenzentů 88 % a za mě skutečně nadchne děti i dospělé.
Ukazuje totiž dojemný příběh o tom, jak důležité je na naše milé blízké vzpomínat s láskou a jak vlastně nikdy nejsou tak daleko. Navnadit vás zatím může milá píseň „Remember me“ (Nezapomeň na mě) z pohádky. Doporučuji pustit si ji na YouTube a poslechnout spolu s těmito přeloženými slovy:
Pamatuj si mě, i když musím říci sbohem
Pamatuj si mě, nenech se tím rozplakat
Protože přesto, že jsem daleko, mám tě ve svém srdci
Zpívám ti tajnou píseň každou noc, kdy nejsme spolu
Pamatuj si mě, přestože musím cestovat daleko
Vzpomeň si na mě, pokaždé, když uslyšíš smutnou kytaru
Věz, že jsem s tebou tak, jak jen mohu být
Do té doby, než tě budu moci mít znovu v náručí, na mě vzpomínej
Svátky zesnulých Días los Muertos v ulicích.
Mimochodem, docela dobře si dokážu představit, že bychom si i my v Česku vzali třeba termosku, nějakou dobrou svačinku, samozřejmě svíčku a šli si spolu s našimi blízkými zavzpomínat na všechny zesnulé. Protože mexický Día de los Muertos je svátkem, který skutečně proměňuje smutek v oslavu života.
A protože není důvod nevěřit, že radost ze vzpomínek a láska k milovanému člověku nepřetrvá i po smrti.
Zdroje:
