Článek
Co se dělo minulý rok
V únoru roku 2022 vyšel na světlo případ, ve kterém otčím znásilňoval svou nevlastní dceru i několikrát týdně. Soud tehdy uložil podmínku a peněžitý trest. Právem se vzedmula obrovská vlna kritiky vůči soudu, který si dokonce tehdy dovolil sdílet detaily případu s odůvodněním: „Oběť promluvila, proto jsme zveřejnili verdikt.“ Jaký byl tehdy jeho argument směrem k oběti? Zaprvé - první sexuální kontakt vyvolala poškozená (tady si dovolím okamžitou poznámku - pokud jste nevlastní otec nezletilé, pak byste se po takovém návrhu měl snažit třeba nevlastní dceři vysvětlit, že takové návrhy nejsou vhodné a že často pochází z traumat a třeba jí i pomoci k návštěvě psychologa, nikoli pořídit její snímky a poté ji s nimi vydírat) a zadruhé soud prohlásil, že se s nastálou situací dívka dobře vyrovnala, proto je podmínečný trest dostatečný. Zde je nutno zmínit, že „Anička“, jak byla krycím jménem poškozená pro ochranu označená, se později pokusila o sebevraždu.
Toliko tedy k tomu, že se „s tím dobře vyrovnala“.
Otčím se musí starat o rodinu
Pojďme si ale projít ještě další argument soudu, který zazněl a působí, jak kdyby byl z jiného světa. Zadlužený násilník má na sobě uvaleno několik exekucí, přesto argumentoval tím, že se snaží rodině pomáhat tak, „aby měla děcka střechu nad hlavou“. Zmínka o tom, že teď v rodině měli ty nejchudší Vánoce, které zažili, možná někomu přijde dojemná, v případě obhajování toho, že znásilňoval svou nevlastní dceru, je ale trestuhodně nechutná a minimálně absolutně nerelevantní. Kromě toho obžalovaný dál žije s matkou „Aničky“, takže se dívka v podstatě neměla kam vrátit.
„S ohledem na osobní a majetkové poměry, které nám obžalovaný popsal, jsme došli k závěru, že v této krajní situaci, a je to hraniční případ, je možno ještě poskytnout šanci, aby obžalovaný prokázal, že to jednání bylo zcela mimo jeho běžný způsob života a že se nebude opakovat.“ Takové odůvodnění přednesl senát v čele s Miroslavem Novákem.
Jak může být opakované znásilňování několikrát týdně mimo jeho běžný způsob života? Jak souvisí majetkové poměry rodiny s tím, že muž ničil nevlastní dceři život? A jaký výchovný moment má vůbec podmínka?
Ptám se spolu s vámi.
Ústavní soud měl jedinečnou příležitost zajistit bezpečné postavení obětí, udělal ale krok zpět.
Pochybení soudu již podruhé v řadě
To, že vnímání toho, co je sexualizované násilí, je v Česku problém, víme. To, že trestný čin znásilnění nahlásí pouze 5 % obětí, víme také. Ale to, že někteří soudci ještě druhotně zraňují oběti a útočníkům rozdávají podmínky a obětem ještě přitíží, člověka znovu a znovu překvapí.
Krajský soud v Brně tehdy rozhodl neadekvátně situaci a proběhlo to všemi českými médii. Ve středu však o případu „Aničky“ rozhodoval ještě Ústavní soud. Mohl rozsudek změnit a zrušit, a díky tomu pomoci obětem sexuálního násilí obecně. To, ale, jak zmínila advokátka Adéla Hořejší, neproběhlo. „Ústavní soud měl jedinečnou příležitost zajistit bezpečné postavení obětí, udělal ale krok zpět.“
Upřímně nerozumím tomu, z jakého důvodu soudci, kteří mají tu moc a sílu pomoci poškozeným, téhle své možnosti nevyužijí. Přitom už minulý rok například Nejvyšší ústavní soud posoudil uložený trest, tedy podmínku a peněžitý trest za několikaleté znásilňování, jako „nepřiměřeně mírný“.
Nemůžu s ním být spokojený. Pro klientku by bylo jedinou dostačující satisfakcí zrušení rozsudku odvolacího soudu tak, aby se tím odvolací soud dále zabýval. Nelze pomíjet ani důsledky, k nimž rozhodnutí krajského soudu vedlo. Klientka se ani nemohla vrátit domů za svou rodinou, protože odsouzený v domě neustále pobývá. Bydlí tam s dalšími členy její rodiny. I tato skutečnost má na ni naprosto zásadní dopad.
„Je patrné, že se odvolací soud jednostranně zabýval okolnostmi ve prospěch obviněného, nepřiměřeně favorizoval jeho osobní a rodinné poměry, aniž by zohlednil zásadní dopady spáchaného trestného činu do života poškozené,“ poukázal také Nejvyšší soud.
I soudci a soudkyně potřebují celoživotní vzdělávání
Pokládám si otázku, jaká rozhodnutí soudu by padala, pokud by soudci pravidelně absolvovali další vzdělávání, nyní, co se sexualizovaného násilí týče. Je totiž ostudné pro společnost a pro všechny oběti ubližující, když si stále znovu máme číst rozsudky násilníků, kteří vyváznou s podmínkou, a ti, kteří pěstovali marihuanu, mohou dostat a dostávají i 5, 8 nebo 12 let.
Díky všem soudcům a soudkyním, které a kteří si uvědomují, jak je sexualizované násilí v Česku nebezpečné a rozšířené a jak by se k němu mělo ze strany soudů přistupovat. Ukazuje se totiž, že mnoho z nich považuje tento rozsudek za nedostatečný.
Doufejme tedy, že se rozsudky budou do budoucna měnit. Stále ale před sebou jako společnost máme kus práce.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/168-hodin-nastaveni-trestu-v-cesku-za-pestovani-konopi-lide-dostavaji-i-12-let-za-mrizemi-za-345441
Případ „Anička“ 2024: https://www.ceskatelevize.cz/porady/16201699856-pripad-anicka-2024/
