Článek
Doprava v Česku, ve městech a konkrétně pak v Praze je něco, co mě dlouhodobě nedokáže vyvést z úžasu. Prazvláštní a nesmyslné předjíždění, skoro až závodění na dálnici, vyblikávání, nedodržování rychlosti. Asi už jsem z generace, kterou tohle prostě překvapuje a mám pocit, že si v dnešní době už opravdu nemusíme svoji významnost dokazovat velikostí auta, popřípadě stylem řízení. Ale jistě, proti gustu žádný dišputát a samozřejmě - nic proti žádné generaci nemám, zcela si stojím za tím, že v každé generaci je určité procento rozumných i nerozumných lidí a věk má s tím pramálo společného. Bohužel ale styl výchovy, kulturní a společenské náležitosti dané doby s tím spojitost dle mého názoru mají. Proto mluvím o tom, že dnes už jsou hodnoty opravdu jinde.
Vidím ale, že zatím ne pro všechny.
Auta nyní parkují na chodníku dokonce i v těch nejhezčích ulicích v Praze. Zábor nikde.
Nesmyslné předjíždění, skoro až závodění na dálnici, vyblikávání, nedodržování rychlosti, parkování na chodnících. Tyhle hodnoty bychom vyznávat nemuseli.
Parkování na chodníku je přestupek
Zpět tedy k tématu. Velmi často si v poslední době všímám jednoho opravdu nesmyslného chování. A tím je parkování na chodníku. Ano, bylo tady v určité míře vždycky. V tuto chvíli mi ale přijde, že se to celé absolutně vymklo z kloubů. Na chodníku parkují dodávkové služby, ale i soukromé osoby. Není potom divu, že se ostatní na chodník už prostě nevejdou. Své by o tom mohli vyprávět rodiče s kočárkem, kteří skutečně při autě zaparkovaném na chodníku neprojdou. Musí proto využít na objezd například silnici, a to už mi opravdu nepřijde normální. Nemluvě o tom, že chodníky nejsou uzpůsobené na pravidelné najíždění aut a jejich zhoršující se stav tak můžeme v přímém přenosu sledovat.
Rodiče s kočárkem nemají šanci projít, pokud jim chodník blokuje zaparkované auto. Cestu si pak musí „krátit“ třeba přes silnici.
Celé to získává ještě absurdnější obrysy ve chvíli, kdy si uvědomíme, že parkování na chodníku je samozřejmě přestupek, za který je pokuta. Tedy pokud nejste vozidlo integrovaného záchranného systému, o čemž u absolutní většiny parkujících aut na chodníku pochybuji.
Auto, parkující na chodníku a ještě k tomu ve vjezdu. Člověk sám, natož třeba s kočárkem, nemá šanci projít.
Vymáhá předpisy policie?
A teď se dostáváme k meritu věci. Jak je možné, že i přesto, že parkování na chodníku je nelegální a situace se s množstvím aut dokonce zhoršuje, neexistuje nikdo, kdo by vymáhal nápravu? Jak je možné, že se Praha proměnila v divoký západ, kde lidé parkují nesmyslně všude tam, kde se jim to alespoň trochu zdá? Navíc v příkladě na Brně je jasně řečené, že pokud po chodníku neprojede kočárek, má přijet odtah.
Pokud po chodníku neprojede kvůli stojícímu autu kočárek, má ze zákona přijet odtah.
Ročně odebrat několik parkovacích míst
Já vám řeknu, jaká by byla ideální „léčba“ nemoci zvané epidemie aut a jejich smradu. Zaprvé, zavést ve městech (ze začátku hlavně v centrech) třicítku, což by mnohé lidi vůbec od cesty autem odradilo a přesedlali by na MHD, další by si pro nově bezpečnější provoz vybrali cestu na kole a jiní by třeba došli i pěšky. Ano, koukám na vás, kteří jedete na nákup za roh autem. Argumenty pro to můžete mít jakékoli, ale mně to přijde minimálně bizarní.
A další „léčba“? Pravidelně odebírat (ano, slyšíte správně) parkovací místa a přidávat více společných prostranství do veřejného prostoru, o čemž hezky mluvil v rozhovoru pro Český rozhlas architekt Adam Gebrian… A taky - nezapomínat na to, že jsme právě veřejného prostoru součástí a že jej každý z nás může zlepšit. Ať už je to tím, že budu reagovat na lidi kolem sebe mile, seberu odpadek, který se válí na ulici, nebo s úsměvem pustím chodce přes přechod.
Možností je spousta.
Zdroj:
