Článek
Malé děti s helmičkami na chodníku
Nedávno mě zarazila jedna věc. Potkávám ve městě velkou spoustu rodin, které mají s sebou děti na kolech. Pochopitelně. Děti se potom pohybují rychleji, zabaví se, učí se novou dovednost. Naprostá většina má na sobě malou helmu, někteří ještě chrániče. Reálně jsou všechny skvěle vybavené do provozu a naučené přesně tomu, co by potom jako lidé využívající aktivní mobilitu, měli znát.
Děti se na kolech pohybují rychleji a radostněji.
Zároveň jezdí po chodníku, kde vlastně nikomu nepřekáží, a jejich jízdu všichni bereme jako normu. Přece se ostatním vyhnou, nikomu to neublíží. Samozřejmě, že se děti mají učit jízdu na kolech. Vždyť je to úplně normální znalost, kterou se učil v mládí snad každý z nás. Proč tedy od chvíle, kdy dosáhneme dospělosti, najednou na kolo patřit nemáme? Protože takový pocit mám někdy z českého provozu. Na kole se jako dítě naučit můžeš, běda ale, pokud se na něm jako dospělý budeš chtít dopravovat po městě, jako to dělají moderní státy na západ od nás.
Lidé na kolech překáží
Je poměrně srdcervoucí sledovat ta malá stvoření, kterak si osvojují ideální městskou dopravu minulosti i budoucnosti. Proč? Protože v dospělosti na ně čekají naštvaní řidiči aut, nadávky chodců na chodníku, pokud to, jistě, i za cenu menšího přestupku, budou chtít vzít bezpečnější cestou, kde jim nehrozí újma od řidičů, a také tak nějak všeobecný údiv, proč přece nejezdí po cyklostezkách.
No, asi proto, že cyklostezky nebo cyklopruhy nejsou ještě všude, a pokud chceme všichni kolo využívat tak, jak se to již děje na Západě nebo na Severu, tedy jako dopravní prostředek, holt se musím vydat do městského provozu u nás (zatím ještě) plného aut, navíc většinu nehod způsobí řidiči aut, nikoli lidé na kolech, ale to jen na okraj.
To, že lidé na kolech zatím nemají perfektní a bezpečnou infrastrukturu pro kolo tedy opravdu neznamená, že do provozu nepatří. Dopravovat se na kole znamená mnohem rychlejší a obecně příjemnější akci než dopravovat se ucpanou, smradlavou, městskou zácpou. I proto se mu do budoucna nemá smysl bránit. Mimochodem, z naší nedávné dovolené v Mnichově jsme si odnesli spoustu zajímavých „obrazů“ plných aktivní mobility. Spoustu krásných, elegantně oblečených lidí na kole, žádný argument, že se zapotím a musím mít na sobě cyklooblečení, zde neobstojí. Pravděpodobně se Mnichovu budu věnovat ještě v dalším konkrétním článku.
Kolo či elektrokolo je i skvělý dopravní prostředek. Většina lidí na Západě už to ví a jezdí na něm denně. Argument, že na sobě musí mít cyklooblečení neobstojí. Elegance z nich vyzařuje na dálku.
Mimochodem, že velké nebezpečí v městském provozu cyklistům hrozí, víme. Vydají se do něj proto pouze ti nejodvážnější, což umocňuje pocit, že většina lidí přece po městě na kole nejezdí. Ano, protože míra ochrany cyklistů souvisí s jejich zájmem o kolo. Jinými slovy - přidejme cyklostezky - přidají se i další lidé na kolech.
Přidejme smíšené cyklostezky i cykloobousměrky
Zpět ovšem k našemu tématu. Celé je to jakoby v pořádku. Učíme děti jízdě na kole, protože je to přirozené. Je to fajn, slibuje to zábavu a radost. Nikoho z nás by ani nenapadlo, že bychom dítě na kole nenaučili. Otec či matka učící své dítě jízdě na kole je skoro až obraz, který k dětství neodmyslitelně patří. Proč tedy se tento obraz přirozenosti v nějakou chvíli vytratí? Proč jsou najednou lidé na kolech terčem útoků a naštvání?
Proč ve chvíli, kdy dospějeme, najednou na kolo patřit nemáme?
Aktivní mobilita je něco, čemu se někteří lidé v Česku ještě brání, už jich ale není moc. Smysl by dávalo více smíšených cyklostezek, tedy smíšeného chodníku a cyklostezky. Dále také cykloobousměrky na silnicích, které by provoz lidem na kolech ulehčily. Budu se těšit na chvíli, kdy se konečně a s opravdu velkým záměrem přidají i lidé, kteří mají na podobu města ten největší vliv. Na nás ostatních je, abychom mluvili o tom, že chceme více zdravé dopravy a méně škodlivých emisí ve městech. Tím spíš, že se Česko umístilo jako nejjedovatější stát Evropy. A jistě, někteří na nové opatření pro aktivní mobilitu budou chvíli nadávat, dle zkušeností jiných evropských států se ale ukazuje, že to netrvá dlouho. Většina těch, kteří zažili výhody svobody bezpečnějšího cestování na kole a pěšky po městě, by už neměnili.
Ti, kteří zažili výhody svobody bezpečnějšího cestování na kole a pěšky po městě, by už neměnili.
Zkusme se tedy příště pokaždé, když potkáme malé děti na kolech se svými rodiči zamyslet nad tím, jaký svět pro ně i pro sebe chceme. Ten, ve kterém se naučí jezdit na kole a mohou jej pak zase odložit kvůli míře nebezpečí českého městského provozu a vytáhnout pouze na „cyklostezkách mimo město“? Nebo ten, ve kterém se naučí na kole a mohou jej pak dál přirozeně využívat pro svou potřebu pro cesty na nákup, do práce, k vodě nebo za kamarády?
Já hlasuju pro ten druhý.
Zdroje:
https://besip.gov.cz/Clanky/Bicyklu-v-silnicnim-provozu-pribyva-roste-s-tim-al
https://auto-mat.cz/40807/lide-protestovali-kdyz-lublan-vykazala-auta-dnes-by-nemenili
https://www.poznatsvet.cz/kultura-a-umeni/nejtoxictejsi-zeme-eu/
https://www.czrso.cz/cyklisti/home/default
