Článek
Automobilová doprava ve větších městech je dlouhodobě neudržitelná. Rozhodně tedy v takové podobě, v jaké se teď nachází. Jeden člověk v autě, věčné zácpy, čekání v koloně dlouhé minuty namísto rychlé akce a přesunu. Experti dokonce mluví o „kolapsu dopravy“. Nastal čas postavit se k tomuhle podivně komickému problému čelem. Autodoprava nás totiž nespasí.
A přestože každý někdy rád jede autem a pro něco je auto samozřejmě nepostradatelné, nedává smysl pohybovat se jím pravidelně ve městech. Tím spíš v těch městech, které mají například skvělou městskou hromadnou dopravu. Argumentem není ani to, že někdo musí dojíždět pro nákupy do vzdálenějších míst. Zde by samozřejmě měly zafungovat městské části a občanskou vybavenost lidem v místě jejich bydliště by měly poskytnout. Problém jsou i přilepené, nesoběstačné satelity za městy, kde obchody, školky a vše, co člověk potřebuje k životu, jednoduše tak nějak chybí.
O tom ale zase jindy.
Bologna, Lublaň i Paříž jdou naproti lidem
Zpět tedy ke třicítce ve městech. Před rokem zavedla Bologna omezení rychlosti na 30 km/h na mnohých ulicích ve městě. Převážně se nová rychlost týkala míst, kde se v blízkosti nacházejí školy, parky, sportovní zařízení nemocnice nebo tržnice. K podobnému řešení přístoupilo i hlavní město Slovinska, Lublaň, které vykázalo auta z centra. Starosta Zoran Jankovič byl tehdy, kromě obecných extrémních názorů, že město „zemře“, dokonce i terčem fyzického útoku, tedy facky. Protesty jsou ale dnes tytam, místní obyvatelé si už nedokáží představit, jak město vypadalo předtím a daný „fackující‘ se kromě postihu nyní možná i pěkně stydí.
Praha je v bezpečnosti dopravy pro děti daleko za Paříží.
Skutečným skokanem, co se proměny města pro lidi týče, je ale Paříž. Mnoho z nás si ji pravděpodobně pamatuje jako poměrně šedé město, s obrovskou hromadou aut, křižujících i ta nejhistoričtější místa Paříže jako je například kruhový objezd kolem Arc de Triomphe (Vítězný oblouk). Takovou Paříž už bychom ale dnes hledali marně. Současná starostka Anne Hidalgo totiž pokračuje v rázné proměně Paříže, což znamená mimo jiné nové cyklostezky a uzavření 500 ulic pro auta. Výsledkem je nyní to, co by ještě před několika lety málokdo čekal - Paříž zvítězila v žebříčku měst, co se bezpečnosti pohybu pro děti týče a získala tedy první příčku. Praha v tuto chvíli získala známku D a těsně unikla hodnocení „zaostávající“. Bohužel by nás to (zatím) ale nemuselo překvapovat.
Ale pojďme zpět ke „třicítce“.
Méně dopravních nehod, žádné úmrtí chodce
Bologna má rok od zavedení třicítky nyní výsledky. A nutno říct, že jsou skutečně ohromující, ačkoli v podstatě ne příliš překvapivé. Do města se vrátil život, lidé začali využívat k dopravě kola, jelikož při nižší rychlosti aut se stávají silnice bezpečnějšími, a poslední a hlavní věc - a to je skutečně ta nejlepší zpráva - nezemřel od zavedení třicítky ani jeden chodec. Tak nějak si říkám, co víc bychom potřebovali slyšet, aby se situace například v Praze změnila. Ale pojďme dál.
Snížení rychlosti ve městech vede k vyšší bezpečnosti a motivaci obyvatel využít k dopravě třeba kolo.
Čistější vzduch ve městě - méně úmrtí na rakovinu plic
Věc, která jde ruku v ruce s omezením rychlosti ve městě, je snížení emisí, které jsou s nižší rychlostí nižší. Navíc pokud se sníží rychlost jedoucích aut ve městech, obyvatele to přirozeně motivuje k tomu využít jiné dopravní prostředky typu kola, jelikož už se poté tolik neobávají vydat se do nepřehledného, rychlého a původně nebezpečného městského provozu. Mimo to samozřejmě čistější vzduch přispěje k zdraví všech, jelikož bohužel smog zvyšuje výskyt rakoviny plic. Budiž nám to odpovědí na to, proč smutné statistiky ukazují čím dál vyšší čísla rakoviny plic u nekuřáků.
Avšak, opět - můžeme to poměrně jednoduše a rychle změnit.
Více lidí na kolech a proměna dopravy
Mnozí někdy tvrdí, že některá města nejsou vhodná pro pohyb lidí na kole. Jsou prý příliš kopcovitá, lidé nechtějí přijet zpocení do práce atd, atd. Já ale vzhledem k tomu, že se mi dostalo příležitosti cestovat po celém světě, mám pravidelně možnost vidět mnoho míst a vím, že jsou to liché představy. Nevšimli jsme si, že by lidé v Kodani byli po jízdě na kole zpocení a naštvaní. Naopak. Přebytečný adrenalin si vybili cestou na kole. V kopcovitém Oslu směrem na Západ a Sever se opět nezdá, že by lidem vadily ulice nahoru a dolů. Ani jsme si nevšimli, že by snad překážkou bylo chladné počasí, oblečeni byli všichni úměrně teplotám a vypadali, nutno říct, prostě hezky a stylově.
A léto v přehřáté Paříži? Ani zde to nevypadá, že by místní styloví lidé na kolech jezdili zpocení a naštvaní. Naopak působí, jako by byli vystřižení z nějakého módního časopisu.
Přidejme cyklostezky, přidají se i lidé na kolech.
Přidejme stezky pro chodce a cyklisty
Ukazuje se tedy jasná a již výzkumy prokázaná věc - přidejme cykostezky a zaměřme se na bezpečí kolem nich a přidají se i lidé na kolech. Stejně tak je to u chodníků a chodců. Prostě a jednoduše, stále všude platí staré dobré - když se chce, všechno jde.
Zkusme třeba i na tohle myslet při dalších parlamentních volbách (ačkoli se nám to může zdát jako okrajovější téma, ale žijeme teď, že?) a nenechme se odradit řečmi o tom, že žádná taková skoková změna není možná.
Vylepšit a přiblížit města lidem se dá, jak ukazuje právě Paříž, velice rychle. A co vy, chtěli byste v českých městech také konečně proměnu směrem k moderním evropským metropolím i co se příjemné dopravy týče?
Já myslím, že bychom si to zasloužili.
Anketa
Zdroje:
