Jízda po chodníku? Neobviňujme cyklisty, že se snaží uniknout smrti pod koly aut

„Neznám žádného cyklistu, který by dobrovolně a s nadšením volil silnici plnou aut místo bezpečné cyklostezky“. To je komentář, který na mě vyskočil kdesi na internetu a dá se s ním úplně zcela souhlasit. Jednoduše totiž ilustruje to, že lidé na kolech nejezdí po chodníku z plezíru, ale proto, že to občas prostě skoro jinak bezpečně nejde.

Hlavně ve chvíli, kdy z podstaty věci řidiči aut prostě určitou nadřazenost a mnohem větší bezpečí v autě mají. Jen si vybavme mnohé cyklopruhy, například konkrétně v Praze. Mnoho z nich začíná jako poměrně klidný pěkný cyklopruh, najednou ale končí v nepřehledné a frekventované křižovatce a teď, cyklisto raď.

Prokličkovat to mezi auty, kde mohu normálně jet, ale zato s poměrně velkým rizikem nebezpečí, že mě velké auto prostě přehlédne, nebo projet po málo frekventovaném chodníku vedle silnice s tím, že jedu opatrně a nikoho neomezím. Celé je to samozřejmě na diskuzi, velmi dobře ale víme, co je pravidlem na západ od nás.

Zatímco v Česku je chodník určen výhradně pro chodce a výjimku mají pouze děti do 10 let na nemotorových vozidlech (ty jediné můžeme v helmičkách na chodnících vidět velmi často, škoda jen, že s jejich dospělostí možnost jezdit po chodníku končí…), jízda cyklistů po chodníku je u nás jinak obecně zakázaná (pokud se nejedná o smíšenou stezku).

V mnoha jiných zemích je ale zcela běžné, že cyklisté a chodci sdílejí společný prostor. V Dánsku a Nizozemí to například možné není, to ale jen z toho důvodu, že je naprosto všude zřízená bezpečná cyklistická infrastruktura.

Nejde přitom jen o to jednoduše povolit jízdu na chodníku. Klíčové je, aby byl prostor dostatečně široký, přehledný a bezpečný a aby pravidla jasně určovala, kdo má přednost. V místech, kde se cyklisté s chodci běžně potkávají, bývá také samozřejmostí přizpůsobit rychlost okolí a chodce neohrožovat. A hlavně - funguje systém určitých priorit.

Udělejme priority stejně tak, jako se tomu děje v moderním západním světě. První je chodec, na toho musí dávat pozor všichni, druhý je cyklista, ten má hned druhou nejvyšší prioritu a on musí dávat pozor zejména na chodce, a poslední je kdo? Řidič auta. Ten musí jet nejopatrněji.

Z jednoho prostého důvodu - chodec je nejzranitelnější, hned po něm je to cyklista a nejvíc chráněný v městském i jiném provozu je vždy řidič auta. Ten proto musí dávat na vozovce (a to opravdu zejména ve městě) největší pozor. Ideální je, stejně jako to známe z měst na západ od nás - kdykoli se blíží člověk pěšky, nebo na kole k přechodu, auta už okamžitě zpomalují.

Vědí totiž, že cyklista je zranitelný. A taky vědí, že jejich egu neublíží, pokud zastaví a pustí člověka, který tahá za kratší konec provazu. Jak osvěžující by toto bylo i u nás?

Pár vteřin počkat totiž nikoho nezabije. Ovšem naopak už to ublížit může. Ještě navíc ve chvíli, kdy mnoho z nás v Česku, jakožto milovníků jízdy na kole, jsme zároveň řidiči a cyklisté. Proto víme, jaké to je stát i na té zranitelnější části vozovky.

V předchozím videu na Instagramu můžeme vidět, jak auta postupně ničí ulice Lisabonu. Nápis na videu říká ironicky s fotkou aut na chodnících: „Cyklisté vždy jezdí na chodníků. Měli by se nejprve naučit respektovat ostatní, pokud chtějí, aby ostatní respektovali je!“

Důležitá je ale (a vždy bude) ohleduplnost na obou stranách. Bílou dodávkou na chodníku to začíná, nehodou se sanitkou končí. Tak se jmenoval komentář publikovaný na Deníku N, který o této situaci velmi jasně hovoří. Pokud budeme posouvat to, co nám přijde normální, může to být postupně ohrožující pro nás všechny.

Zpět ale k jádru věci.

Chodníky jsou určené především pro pěší. Přesto se na nich stále častěji objevují zaparkovaná auta, která nejen komplikují průchod, ale také samotný chodník postupně ničí. Můžeme se naštvávat na cyklisty, že jedou po chodníku (přestože prostě chtějí jenom uniknout nebezpečí na silnici), ale automobily, které najíždějí na chodníky už zcela běžně, jsme nějak začali brát jako normu.

Proč? Norma to přece v žádném případě není. Proč nepokřikujeme na řidiče auta najíždějícího na chodník stejně tak, jako na cyklistu?

Nejednou se mi stalo, že na mě najednou začalo najíždět auto, pro můj šok na chodníku, protože to prý nejde jinak. Vyložit a naložit zboží a tak dál. Jenže jak to, že to v jiných státech jde? Udělat parkování přesně pro tyto účely a vymáhat, pokud takové parkování zablokuje obyčejné auto?

Všechno by šlo, musí se opravdu jen chtít.

Další věc je, jak moc auta ničí veřejnou infrastrukturu. Nebudeme se dnes bavit o tom, jak znečišťuje individuální doprava městský vzduch, ale uveďme si pro kontext, jak moc trpí chodníky pod náporem nových nájezdníků, tedy aut.

Hmotnost automobilů výrazně převyšuje zatížení, na které jsou běžné chodníkové povrchy a jejich podloží navržené. Opakované najíždění aut proto vede k propadání jednotlivých míst, poškození obrubníků nebo vzniku nerovností. Opravy přitom často platí město či obec, tedy v konečném důsledku jejich obyvatelé, tedy my všichni.

Předpokládám, že váha cyklisty chodník neničí…

Problém navíc není jen estetický: rozbitý a nerovný chodník může být překážkou zejména pro kočárky, seniory nebo lidi s omezenou pohyblivostí. Bavíme se o tomhle? Nebo jen nadáváme na kola a z očí nám sešel mnohem větší problém, tedy auta najíždějící na chodníky?

Normální není ani parkování aut (i kdyby „na blikačky“) v cyklopruzích ve městech. Kudy má tedy ten člověk na kole jet? Když nemůže na chodník a nemůže už projet ani tím minimem cyklopruhů, která města tvoří, protože v nich stojí „na chvilku“ auto?

Víme, že cyklisté si vyberou chodník jen v takovou chvíli, kdy vidí, že to nejde jinak. Já osobně to tak taky mám. A pokud někdo chce nadávat na lidi na kolech, že se snaží uniknout smrti na nepřehledné silnici, postrádá podle mě jádro problému. Zranitelné účastníky provozu bychom měli chránit. V prioritách, v jakých si zaslouží a jak bylo řečeno - chodec - cyklista - řidič auta.

A ještě jedna věc, ohrožovat zranitelnější je absolutně nepřijatelné, jakkoliv se ten zranitelnější chová nepřijatelně. Znamená to, že si nemohu svou zlost na nikoho vybíjet ve své aroganci moci, tak jako to udělal šílený řidič v zahraničí. Očividně, arogance nemá hranice. A pokud někdo pod článek píše komentáře typu: „Pokud by se cyklisti chovali tak a tak, nic takového by se nestalo,“ jedná se o klasické obviňování oběti.

Znovu - nemohu nikoho ohrožovat na životě, jakkoli se ten člověk pro mě chová nepřijatelně.

A mimochodem, podívejme se také na to, jaká videa vznikají, aby cyklisté ve městech jezdili co nejbezpečněji a nejpředvídatelněji, jak je to jen možné:

Z videa je jasně vidět, že člověk na kole je ve městě mnohem více zranitelný, než auta, která jej míjejí.

Když všichni víme, jak těžké je chovat s v provozu bez krytu jménem auto, nemohli bychom už konečně zakopat válečnou sekeru a fungovat na silnicích v klidu a vzájemném respektu?

Silnice je přece pro všechny účastníky provozu. Není to bojiště, kde bychom si měli dokazovat nadřazenost.

Moc vám všem děkuji za veškeré příspěvky, velice si toho vážím!

Deník N – „Bílou dodávkou na chodníku to začíná, Turkem bourajícím do nemocničního auta to končí“ https://denikn.cz/2127421/bilou-dodavkou-na-chodniku-to-zacina-turkem-bourajicim-do-nemocnicniho-auta-to-konci/

Autojournal.cz – „Auta ve městech dostanou stopku. Největším nepřítelem městské mobility už nejsou emise, ale prostor“ https://www.autojournal.cz/auta-ve-mestech-dostanou-stopku-nejvetsim-nepritelem-mestske-mobility-uz-nejsou-emise-ale-prostor/

Deník.cz – „Evropa, města, centra: zákaz vjezdu pro auta“ https://www.denik.cz/zivot-ridice/evropa-mesta-centra-zakaz-vjezdu-pro-auta/

Do práce na kole – „Nejlepší cyklostezky na světě: 12 měst, která to dělají správně“ https://dopracenakole.cz/44164/nejlepsi-cyklostezky-na-svete-12-mest-ktera-to-delaji-spravne