Článek
Jeden z bývalých politiků TOP 09 Otto Libal čelí nyní trestnímu vyšetřování. Nerespektoval nesouhlas, a jak píše server Aktuálně.cz „… ublížil dívce, kterou si přivedl domů, přestože mu opakovaně odporovala.“ Libal měl na onu dívku vyvíjet nátlak a poté ji dokonce škrtit, až plakala a prosila.
Co se řeší na sociálních sítích
Zdálo by se, že v takovém případě budeme stát všichni na jedné lodi, protože tu není absolutně žádný prostor pro pohádkové zamyšlení. Přesto se však našli tací, kteří chtějí zodpovědnost nenápadně i nápadně shazovat na oběť. Prý, pokud někdo k někomu přijde domů, dokonce se tam osprchuje a plánuje tam i přespat, snad mu má být jasné, co se bude dít. Jak to ti lidé myslí? A jak to s tím vůbec souvisí? Někteří očividně ještě nepochopili, že pokud člověk s někým flirtuje, nebo si k někomu nakrásně třeba i lehne do postele, nedává tím automaticky svolení ke všemu. Mimochodem, v tomto případě se mimo jiné jednalo i o škrcení…
Pro ilustraci problému následuje pár tematických komentářů nalezených na internetu (vložených včetně původních překlepů apod):
„Nechci se ho zastávat, ale pokud si k normálnímu chlapovi lehne do postele atraktivní dívka…“ - Já prostě nevím, jak souvisí to, jestli si dívka k někomu nejdřív přilehla, nebo i to, zda je atraktivní.
„Šla k němu přespat a proč? Že je tzv. úspěšný mladík?Ale no tak, čekala předčítání Čapka a jeho Dášenky?Co čekala na místě v bytě.Jeho chování neomlouvám,ale chce to hodnotit druhou stranu mince.“ - Jakou přesně stranu mince?
„Když se žena či dívka rozhodne, že jde k muži přespat, je to vyjádření jejího souhlasu s intimnostmi - a to že u toho říká „ne“ je odedávný rituál, který slušnou ženu odlišuje od prostitutky, protože ta u toho říká „ano“.“ - Ahoj Jardo, dneska u tebe přespím… vlastně ne, tohle mi ani nejde zlehčovat, jak je to pokřivené.
„Škoda, že neznáme celý příběh. Zvláště by mě zajímalo, jak se ocitne taková mladá slečna sama s podobně starým klukem v posteli. Asi se chtěli pobavit o francouzské literatuře první poloviny 18. století. Samozřejmě, že on je prase. Nicméně proč s ním sakra lezla do postele!?!? Holky!! Pokud nechcete s cizím klukem souložit, nelezte k němu samy jen tak v kalhotkách do postele u něho doma!!“ - „Miluju“ to naštvání nikoli na útočníka, ale na člověka, který šel k někomu domů.
„Sla k nemu prespat a vlezla mu do postele.Mela jit spat domu a nebo do jine postele.Kdo vi jak to vubec bylo.Sice hoch neni nic moc pohledny ale co cekala kdyz vedle nej ulehala. Mám pokračovat? A to včetně toho příspěvku, na který jsem původně reagovala.“ - Co kdo čekal je úplně mimo téma, když s tím potom nesouhlasil.
„Když jde žena k muži přenocovat musí s něčím takovým počítat pokud tento není gay. A ano, může si za to sama, protože tomu šla naproti.“ - A je to tady. Za útok druhého si někdo může sám.
…
Jak dlouho platí souhlas aneb dáte si čaj?
Tak to bychom měli. Přirovnání žen k prostitukám, neměnný a nekonečný souhlas, obhajování agrese a obviňování obětí. I ženami. A pak se divíme, že sexuální trestné činy se u nás nenahlašují.
To, co však mají všechny tyto komentáře společné, je, že podle nich jeden souhlas vládne všem. Podívejme se na tuto analogii:
Chtěla sis dát čaj? Tak tady máš. Že už ho nechceš? Ale předtím jsi ho chtěla, takže ho teď prostě vypiješ, i když brečíš a rozmyslela sis to.
Já tě k tomu donutím.
Také vidíte, jak tragikomicky a směšně potom působí komentář typu: „Co si o sobě myslely, když šly k němu domů“?
Mimochodem, k celé této povedené analogii existuje i video od Bílého kruhu bezpečí, takže pokud někdo ve vašem okolí tápe, jak se chovat k lidem kolem sebe, hlavně, co se intimního sblížení týče, pusťte mu video s názvem:
Dáš si čaj?
A jen ještě rychlé dovysvětlení k tématu. Stačí místo slova „čaj“ vložit slovo „sex“. Ano, člověk mohl chtít čaj. Potom se šel vysprchovat a rozmyslel si to. A pokaždé má právo na to říct nové ne. Druhého opravdu nezplnomocňuje ani to, že si k němu někdo přilehnul. Žena, nebo i muž, který si k někomu lehne do postele, se takovým rozhodnutím nestává nesvéprávným.
Žena, nebo i muž který si k někomu lehne do postele, se tím rozhodnutím nestává nesvéprávným.
Stále může daný jedinec kdykoli říct, že už si nepřeje pokračovat. A pokud to řekne jenom tím, že se od druhého odtahuje nebo má vyhýbavé odpovědi? Myslím, že je jisté, že ani takovému člověku byste nelili čaj do krku, protože ho předtím přece chtěl.
Co můžeme udělat my?
Zaprvé bychom se měli společně snažit dál zlepšovat kulturu souhlasu a porozumění. A pokud je třeba, pomoci si analogií s čajem, aby už nezbyl prostor pro pochyby.
Dále je třeba mluvit o těchto věcech nahlas, vnímat oběti, pochopit, jak funguje trauma a šok a taky to, proč oběti sexuálních trestních činů nehlásí takové činy na policii okamžitě, ale někdy třeba až s odstupem dnů, týdnů i let.
Diskutujme, vzdělávejme se, a hlavně přestaňme vinit oběti. Každý má právo kdykoliv a v jakoukoli chvíli s jakýmkoli kontextem a předchozím průběhem říct „ne“ – a my máme povinnost to respektovat. Kultura souhlasu totiž není jen o slovech, ale hlavně o respektu k druhým lidem.
Zdroje:
https://stopznasilneni.ecn.cz/cz/znasilneni/statistiky
