Článek
V letech 1938 a 1968 jsme se jako národ stáhli a nebojovali. Tedy nebojovali v pravém, konvenčním slova smyslu se zbraněmi v rukou. Možná z toho pramení naše zvláštní častá nespokojenost a určitý pocit nevývoje. Dnes ale máme další příležitost bojovat. Dnes máme možnost přepsat svoje pocity a pomoci národu, který chce Ruská federace kompletně zdecimovat. A musíme začít s úplně jinou intenzitou.
Ze třech dnů tři roky
Válka proti demokratickému světu, válka proti světu, který funguje dle morálních zásad a zákonů. Válka proti slušnému chování, vývoji, pospolitosti. Hrozivá a neobhajitelná ruská agrese trvá už tři roky. Z plánované třídenní operace se stalo tříroční martyrium. A přestože my jsme si už na válku nějak „zvykli“, na ukrajinské straně bere každý den životy.
Každým dnem Rusko útočí na Ukrajinu bez ohledu na to, zda jsme my unaveni.
Nové zprávy už někdy čteme s určitou dávkou otupění. Někteří jsou prý už unavení. A někteří jsou dokonce unavení přítomností Ukrajinců v Česku. Každý den přemýšlím nad tím, jak mohou být unavení lidé, kteří jsou doma v bezpečí a v klidu. Nějak to nedokážu pochopit. Lidé, kteří dál žijí svoje životy v ne příliš změněném stavu. Lidé, kterým uprchlická ukrajinská vlna nyní již prokazatelně přináší peníze do rozpočtu.
Ukrajinci bojují, ztrácí denně svoje blízké a kamarády a někteří začínají být unavení. A někdy naštvaní. Na někoho, kdo brání Evropu a naše klidné spaní před zaostalou hordou ruského světa. Ve chvíli, kdy válka eskaluje a Rusko vysílá největší počet útočných dronů od začátku války na svou oběť.
Ano, Rusko útočí proti celé Evropě
I přesto, že válka dopadá na celou Evropu se člověk někdy setká s názorem (naštěstí opravdu jen někdy a pouze z úst lidí, kteří cíleně, vědomě či nevědomě, nahrávají ruské propagandě), že Česko přece ve válce není, tak proč bychom měli pomáhat? Bohužel se ale ukazuje opak. Jistě, Česko není ve válce v konvenčním smyslu slova, naši vojáci nebojují hromadně na Ukrajině, nicméně Rusko se zaměřuje na Evropu jako celek. Na všechno, co je v Evropě funkční, na všechno, co by mohlo evropské státy posouvat dopředu a v celé nahotě by ukázalo, nakolik je Rusko pozadu v moderním vývoji. I proto se můžeme setkat s narativem o tradiční rodině, tradičních hodnotách apod. Protože to jediné Rusku zbývá. To jediné v Rusku domněle funguje. Mimochodem, bohužel ani to nefunguje, například domácí násilí je v Rusku obrovský problém a dokonce se zdá být tolerovanou součástí těch vzývaných a kvalitních „tradičních hodnot“, proti kterým se agresor neustále snaží vystupovat. O tom ale zase jindy.
Teď už opravdu musíme pomáhat všichni
Válka trvá dlouho, bohužel místo rezoluce se ještě přiostřuje. Ve chvíli, kdy se staronový prezident Donald Trump odklání naprosto zřetelně od celé Evropy, budeme muset šlápnout na plyn. Za peníze, které na Ukrajinu posíláme, si kupujeme náš dosavadní klid a bezpečí. Vojáci na Ukrajině umírají pro obranu své země. My vše sledujeme zpovzdálí. To nejmenší, co každý z nás může udělat, je poslat pomoc na Ukrajinu. Protože tím držíme agresi v plném rozsahu od našich dveří, tedy přibližně 270 km od nás na východ vzdušnou čarou. Protože scénáře se po amerických volbách mění tak rychle, že se nakonec budeme muset spolehnout, překvapivě, i na sebe. A to co nejrychleji.
Jakkoli jsme se předtím odvolávali hlavně a bohužel skoro výlučně na NATO.
Naráz osobností, nebo tzv. ruský krtek?
Jak celá situace dopadne, to samozřejmě nikdo zatím neví. Můžeme si držet optimističtější pohled na věc, jako má vojenský analytik Vlastislav Bříza, můžeme ale také během tohoto optimistického pocitu posílat peníze. Protože ano, stále někteří mohou věřit, že Trump při svých útocích proti Ukrajině vystupuje hlavně z pozice uraženého ega a poté se chová nepředvídatelně, aby ostatní neprokoukli jeho hru, bohužel ale v souvislosti s vyjádřeními posledních dnů už i tato naděje na vývoj více či méně skomírá. A navíc do toho, bohužel, poměrně zásadně může vstupovat fakt, o kterém mluvil historik Timothy Snyder. A to ten, že Donald Trump má své napojení z minulosti právě na Rusy.
A to by mohlo znamenat úplně jinou trajektorii vývoje.
Takže ano, držme si optimismus a dobrou náladu, ta je zásadní vždy, ale rozhodně neseďme s rukami v kapsách.
Nikdo to za nás nevyřeší.
Je to válka proti pravdě, proti národu, proti principům, na kterých stojí demokratický svět. A nutné je si připustit, že Putinova válka nevychází z nějaké jeho impulzivity, ale naopak strategického dlouhodobého plánování na jasné oslabení Evropy. A jak je vidět, s tím nám Donald Trump nijak nepomůže.
Čím dřív nám to všem dojde, tím cíleněji se budeme moci bránit. Takže pomáhejme Ukrajině, pouštějme se do těžkých debat, nerezignujme na sledování aktuálního vývoje a sbírejme do Parlamentních voleb informace o tom, kdo se jak ke konfliktu staví.
Protože, jak řekl nyní sám prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj, situace je bohužel zcela jasná: „Strategickým cílem Ruska je Evropa, evropský způsob života a budoucnost Evropy.“
Zdroje:
Timothy Snyder, Cesta k Nesvobodě: Rusko, Evropa a Amerika, ISBN: 9780525574460
