Český tým na turnaji padl. Složila nás disciplína a střelby Američanů

Když jsem se tady před pár dny pozastavoval nad herním projevem našeho týmu, dostal jsem v diskuzích celkem čočku. I přes nadstandardní výsledky, které jsme měly proti papírově slabším soupeřům, viděl jsem v naší hře obrovské mezery, které jsem tušil, že se nám proti silnějším týmům vymstí.

A bohužel došlo na moje slova. Amerika na nás vlítla stylu jim podobným a najednou bylo vidět, že bruslařsky zaostává náš tým. Pohodu vystřídala panika. Najednou nám začaly puky odskakovat, přihrávky byly nepřesné a Karel Vejmelka se ocitl pod nechutnou sérií kanonády. Vždyť v první třetině byl stav na střely 8 - 23 ve prospěch Ameriky. Průměrně šla tak na našeho brankáře více než jedna střela za minutu.

Upřímně, tato taktika USA se mi líbila. Ten ťukec našich hokejistů do prázdné mi přijde už otravný. Kolik tutovek spálili, kolik dobrých střel promarnili ve snaze přihrát do prázdné. Dělo se to tak celý turnaj a nyní nám Amerika ukázala jak se to dělá. Dvacet tři ran v první třetině. Upřímně se divím, že jsme dostali jen jeden gól.

Bylo vidět, že naše hvězdičky byly otřesené. Pryč je pohoda proti Maďarsku, pryč je 8 gólů proti Kazachstánu. To, jakým způsobem USA vlítla na Česko očividně tým zaskočila a přidaly se na řadu fauly. V první třetině 4 vyloučení, ve druhé 8 trestných minut, celkově na zápas 22.

Prostě jsme si ten zápas prohráli sami. Kde nestačily nohy, pomohl si krosček, hrubost, nebo háček. Rozhodčí nastavili velmi přísný metr pro zápas. Američané to pochopili a svoji hrubost z první třetiny ukočírovali. Náš tým ne.

Když jsem psal článek o tom, že se bojím, že tento výběr nemá na medaili, tak nějak v hlavě jsem myslel, že prohrajeme v semifinále.

Jenže ve čtvrtfinále nás čeká buď Kanada, Švédsko, Finsko, nebo odveta právě s USA. To nejsou soupeři, které chcete pro čtvrtfinále. Kdo si může myslet, že Fini by byli nejlepší volba, dejme si ruku na srdce, kdo z vás viděl zápas Kanada - Finsko, to jakým způsobem Fini přehráli a nebo se vyrovnali Kanadě, obávám se, že tento tým má reálný problém nedostat se ani do semifinále.

Jedinou naději vidím v tom, že se kluci proberou. Že jim tato studená sprcha otevře oči a do čtvrtfinále si přinesou rychlost do bruslí a hlavně tu disciplínu. Jestli se takhle náš tým nechal rozhodit Amerikou, co teprve s námi udělá Kanada nebo Švédsko jako možní soupeři.

V době psaní článku není zřejmé s kým se utkáme, ale já vlastně nevím koho si přát. Z té možné čtveřice zemí je jedna horší než druhá. Bylo by fajn, kdyby se probraly i ostatní střelci. Nemůže všechno stát na Pastrňákovi, který se podílel na obou našich gólech, je nejlépe bodujícím hráčem v turnaji, ale prostě jeden člověk mužstvo nedělá.

Bohužel je vidět, že evropští hráči absolutně nestíhají, pokud se utkají s elitou. Pryč byla Flekova rychlost, Voženílkova síla, nebo Beránkovo otravování před brankářem. Ve svém posledním článku jsem kritizoval naší obranu a tady se ukázalo jak velké nedostatky máme. Češi byli nejneukázněnější z celého turnaje a právě vyloučení lidí jako Krejčík nás prostě semlelo.

Karel Vejmelka čelil celkem 56 střelám. To je neskutečný výkon a divím se, že nebyl zvolen nejlepším hráčem i přes 4 obdržené góly (pátý byl do prázdné). Oproti tomu náš tým nastřílel půlku, tedy konkrétně 27 střel a ostudných 22 trestných minut.

Docela mi přijde vtipné, jak komentátoři i Pastrňák mluvili o vyrovnaném zápasu. Vždyť to skoro to vypadalo jakoby A-tým hrál proti Horní Dolní. A pokud máme uspět ve čtvrtfinále, musí nastoupit úplně jiný tým. Sebevědomý tým, který bruslí a nefauluje. Soupeře urve psychicky, tak jako na loňském Mistrovství světa. Vždyť přece nemůžeme hrát na 100% jen když náš tým žene 18 000 vyburcovaných domácích fanoušků.