Proti Švédům jsme nikdy neměli šanci. Tento tým prostě na medaile neměl

Problémy, které jsem viděl už v základní skupině, se proti silnému soupeři ukázaly v plné síle. Pomalé bruslení, nulový důraz na osobní souboje, málo střel na bránu a snaha o ťukec do prázdné. Proti Švédům nastoupil tým dorostu z Dolní Třebové.

První třetina začala velmi opatrně. Bylo vidět, že si oba týmy uvědomují tíhu okamžiku. Na rozdíl od zápasu s Amerikou, která na nás vlítla prakticky okamžitě, jsme se Švédy vydrželi hrát asi 8 minut a možná trochu déle.

Během těchto osmi minut se hrál velmi hezký hokej, nahoru dolů se střídaly šance, dokonce i Češi si vytvořili pěkný tlak před bránou.

Potom přišel první faul, když si Petr Kodýtek vypomohl podražením, kterým si kompenzoval větší dravost a rychlost švédského hráče. Češi první přesilovku ubránili dobře a dokonce si tlakem vynutili faul a hrálo se 4 na 4.

Bohužel znovu větší dravost Švédska a větší rychlost. Pastrňák fauloval, aby zastavil protivníkova hráče. Úplně zbytečný faul, úplně zbytečné vyloučení, kterým nic nezískal.

Je to až k smíchu, to opravdu musel náš tým faulovat pokaždé, když narazil na soupeře, který bruslí rychleji? Ve čtvrtfinále nemůžete dávat soupeři přesilovky zdarma jednu za druhou, pokud chcete vyhrát.

Druhá přesilovka už znamenala první gól a stav 1:0 pro Švédy. Od té doby se to už v podstatě vezlo, dá se říct, že jsme se Švédy zvládli hrát 13 minut do tohoto prvního gólu.

Poté na buly nastoupily úplně dva rozdílné týmy. Zakřiknutí Češi a Švédi, kterým se do žil vlila nový krev. V závěru třetiny dostali Češi přesilovku, ve které jsme neudělali nic. Jako třešnička na dortu byla přihrávka Pastrňáka do míst, kde nikdo nebyl. To nezní jako sedmi zápasy sehraný tým. Přesilovku jsme dohráli v našem obranném pásmu, kde tři čeští hráči nebyli schopní zastavit jednoho Švéda, který se namáčkl na mantinel a čekal, než skončí jejich oslabení.

Následně gól na 2:0 při ztrátě kotouče ve středním pásmu a další snadný gól při ztrátě puku na 3:0 a už šlo v podstatě o prohraný zápas.

Vejmelka ven, Vladař do brány. Takto začala druhá třetina, ve které měl český tým celý turnaj obrovskou sílu. Nedokážu říct proč, nešlo jen o výhodu střídačky blízko útočného pásma, ale i mentalitou český tým vždycky do druhé třetiny šel s velkou chutí.

Hned z kraje druhé třetiny Flek získal svým aktivním pohybem přesilovku, potom vyhození kotouče Švédů a hráli jsme 5 na 3.

Ťukec do prázdné nyní fungoval (což neznamená, že jsem u něj neprotáčel oči, už jsem viděl další spálenou šanci) a Roman Červenka snížil na 1:3. Co bylo ale důležité, stihl to stále za stavu 5 na 3, takže jsme po tomto gólu hráli stále přesilovku 5 na 4. Troufám si říct, že kdybychom za tohoto stavu snížili na skóre 2:3, mohl se hrát úplně jiný zápas. Byla to obrovská šance, šance, kterou jsme promarnili.

Když Švédi dostanou přesilovku, jsou z toho góly. Když jsme dostali přesilovku my, byly z toho pouze šance. Ve hře 5 na 5 jsme na ně neměli a v přesilovce jsme dali jen jeden gól. Tady prostě neexistovala možnost, jak vyhrát.

Jestli se dá pochválit český tým za něco, tak to byla bojovnost. Ačkoliv jsme byli pomalejší, dávali nepřesné přihrávky, málo stříleli, trpěli na horší obranu, prostě se ten tým snažil a nevzdával se. Bylo vidět, že se kluci snaží, což bylo přinejmenším příjemné pro oko diváka. Dokládaly to i statistiky, kdy po osmi minutách druhé třetiny jsme měli 5 střel na bránu, Švédové pouze 2. Po čtrnácti minutách 8:7 ve prospěch Česka.

Bohužel tam, kde se Češi nadřeli obrovskou snahou na pouhou akci, švédský tým tak strašně přirozenou elegancí přešel do útočného pásma, situace tři na dva, střela a gól. 4:1 pro Švédy.

Jako realista jsem viděl problémy už při zápasech ve skupině, kdy jsme vyhrávali obrovskými výsledky. Spoustu lidí mě za to kritizovalo. Spoustu lidí věřilo, že máme na top týmy. Kdo věřil ve výhru za stavu 4:1, uviděl by asi dříve na nebi marťanskou vesmírnou loď.

Bylo vidět, že tomu už nevěří ani hráči. Bojovnost druhé třetiny byla vystřídána snahou udržet si důstojnou porážku a nedostat desítku.

Češi hráli v režimu maximální riziko, Pastrňák nastupoval ve dvou formacích, ale nebylo z toho nic. Jestli se mohl konat zázračný obrat, mělo to být za stavu 3:1, když jsme stále hráli přesilovku. V této fázi se opravdu jen dohrávalo. Ano, gól Michaela Špačka na 2:4 zaskočil Švédy a Češi tlačili, najednou dostali rychlost do nohou, opravdu se snažili, ale bohužel to byl jen výkřik do tmy.

Nakonec zápas skončil 5:2, když Švédi dali gól do prázdné. Pět minut do konce zápasu bylo rozumné zkusit vabank a odvolat brankáře, ale nevyhrálo se ani vhazování.

Nedokážu se ubránit pocitu, že tento zápas neprohráli jen hráči, ale i trenéři. Až mockrát bylo vidět zachycení přihrávky, překažení rozehrávky perfektně umístěným obráncem, zničení šance vjezdem do prostoru, kudy přišla nahrávka. Stalo se to v zápase tak často, že se mi nechce věřit, že by se jednalo o náhodu a o chytré hráče a jejich jasnovidecké schopnosti. Myslím si, že trenéři Švédska měli náš tým naprosto přečtený.

Za to z druhé strany, až mockrát se Švédští hráči ocitávali sami před naším brankářem. Možná je to dáno slabou obranou, která nestíhala, ale spíš mi přišlo, že nevěděli, jak vlastně Švédy bránit.

Celé to jen podtrhuje to, že nastoupil A tým, proti B týmu, a to ve všech aspektech. Bohužel, nemůžeme hrát na top úrovni jen když nám fandí 18 000 domácích fanoušků. Musí to jít i při zápasech venku.

Však se podívejte na zápas Dánsko : Kanada, kde Dáni neskutečnou obětavostí hráli životní zápas, Kanadu porazili a jsou v semifinále. Také hrál B, možná i C tým proti A týmu a zvítězili. Zvítězili papírově lepším týmem? Ne, větší bojovností a obětavostí.

Zdroj: Zápas Česko : Švédsko, čtvrtfinále MS 2025